Území ztracených lidí

Barevný, 35 mm
Belgie, Nizozemsko, Maďarsko, 2009, 109 min
Sekce: Zaostřeno na belgickou kinematografii

O filmu

Příběh, odehrávající se většinu času v industriální zemi nikoho mezi sloupy vysokého napětí, na kterých hlavní mužští hrdinové pracují, není snadné stručně shrnout. Přemýšlivý a velmi osobní debut scenáristky a režisérky Caroline Strubbeové se spíše než o narativní linii opírá o reflexe o samotě, pocitech neklidu a touhy, kde je vše nahlíženo hledající, pohyblivou kamerou. Snímek je intimní, tajuplnou kronikou vztahů obecně a vztahů v rodině zvlášť. Malá Tessa je ponechána více méně svému osudu, dny tráví touláním po okolí a věnuje se svému podivnému koníčku, sbírání nejrůznějších věcí. Matka Bettina jako by snila o jiném životě. O životě normálnějším, či možná naopak dobrodružnějším. Území ztracených lidí je subtilní drama o neklidném lidském hledání štěstí.

O režisérovi

Caroline Strubbeová (1965) vystudovala filmovou školu v Barceloně a Lovani a rychle si získala uznání za nejrůznější dokumenty (Une mouche dans la salade či Un portrait de la Belgique). Její krátké filmy Melanomen (1992) a Taxi Dancer (1997) byly vyznamenány nejednou filmovou cenou. Další zkušenosti získala jako asistentka produkce, asistentka režie a scenáristka. Území ztracených lidí je její první celovečerní snímek. K této belgicko-holandsko- maďarské koprodukci si sama napsala scénář a dostalo se jí kromě jiného podpory kulturního kanálu Arte. Film Území ztracených lidí byl loni promítán na Týdnu kritiky v Cannes, kde získal cenu za nejlepší scénář. Caroline Strubbeová: „Pro mě je Cannes referenčním bodem pro nekonvenční filmy, místem, kde se cítím jako doma."