Pan Nikdo

Barevný, 35 mm
Kanada, Belgie, Francie, Německo, 2009, 155 min
Sekce: Zaostřeno na belgickou kinematografii

O filmu

Výchozí situace tohoto extravagantního a ambiciózního snímku je poměrně prostá. Manželé se chystají rozvést, což znamená, že jejich syn Nemo Nobody musí učinit srdcervoucí rozhodnutí, zda zůstane s otcem, nebo se odstěhuje na druhou stanu zeměkoule s matkou. Dokud se nerozhodne, je možné cokoli. Ve filmu je vedle sebe či rozptýleně nastíněna celá řada potenciálních důsledků. Co by se například stalo, kdyby se Nemo oženil s tou holčičkou v červených šatech? Jeho život by se odvíjel jinak, než kdyby si vybral dívenku ve žlutém. A co dívka v modrém? Příběh se odehrává na mnoha místech v minulosti, přítomnosti i ve vzdálené budoucnosti, ovšem nikoli nutně chronologicky. Zní to složitěji, než jak to ve skutečnosti je. Scenárista a režisér Jaco Van Dormael vysvětluje: „Každá postava se objeví ve snu někoho jiného. A na oplátku sní o jiném životě."

O režisérovi

Jaco Van Dormael (1957, Ixelles, Belgie), scenárista a režisér, natočil první hraný film poté, co již měl na kontě několik pozoruhodných krátkých snímků (L’imitateur či  E pericoloso sporgersi), a okamžitě s ním vyhrál. Toto hrdina (Toto le héros) získal v roce 1991 v Cannes Zlatou kameru za nejlepší debut. O pět let později se van Dormael opět ocitl v Cannes mezi oceněnými. Představitelé hlavních rolí z jeho filmu Osmý den (Le huitième jour, 1996) Daniel Auteuil a Pascal Duquenne společně získali cenu za nejlepší herecký výkon. Pan Nikdo je jeho třetí celovečerní snímek. Je to také jeho první anglicky mluvený film a nejnáročnější produkce. Jaco van Dormael: „Pokud jde o mě, měřím úspěch filmu nikoli počtem diváků, kteří ho zhlédli v kině, ale dobou, na jakou jim utkvěl v paměti.”