Bratr a sestra

Barevný, 35 mm
Argentina, Uruguay, Španělsko, 2009, 105 min
IP – mezinárodní premiéra
Sekce: Soutěžní sekce

O filmu

Rodina je režisérův stěžejní manévrovací prostor, jak napovídají názvy všech jeho posledních filmů. Ztracená náruč, prázdné hnízdo i rodinné právo rezonují jako témata také ve filmu Bratr a sestra, byť právě dvojice protagonistů si žádnou rodinu nedokázala vytvořit. Susana i Marcos zůstali svobodní, první z egoismu, druhý naopak z altruismu. Prolhaná, afektovaná, extravagantní intrikářka Susana, pracující pro realitní kancelář, převelela starost o matku na svého bratra Marcose, kterému se snaží zabránit v jakémkoli úspěchu, protože v jedné rodině není prostor pro dva vítěze. Po smrti matky prodá Susana její byt. Tím ale připraví o domov svého čtyřiašedesátiletého bratra, který péči o matku obětoval svůj život. Plachý, uzavřený Marcos, obránce rodinných hodnot, se kdysi rozhodl vzdát svých cest i divadelního talentu, aby mohl žít s matkou ve stínu jejích sukní, připomínaje Oidipa. Jeho potřeba žít se objeví až v okamžiku, kdy ho Susana přinutí přesídlit z Buenos Aires do Uruguaye....

O režisérovi

Daniel Burman (1973, Buenos Aires) se poprvé představil na Berlinale s příběhem lásky a pomsty Crisantemo estalla en cinco esquinas (1998). Snímkem Esperando al Mesías (Čekání na Mesiáše, 2000) začal v příběhu mladého Žida, tápajícího v nepřátelském ovzduší společnosti, zkoumat téma identity a v dokumentu Seven Day in Once zobrazil tento režisér s polsko-židovskými kořeny portrét své komunity v Buenos Aires. Následovala úspěšná love story Todas las azafatas van al cielo (Všechny letušky přijdou do nebe, 2002). K tématu identity se vrátil ve filmu El abrazo partido (Ztracená náruč, 2003), příběhu teenagera trpícího absencí svého otce. V Berlíně za něj získal dva Stříbrné medvědy. V Karlových Varech byl roku 2006 v sekci Horizonty uveden Burmanův snímek Rodinné právo (Derecho de família, 2006) a v loňském roce Prázdné hnízdo (El nido vacío, 2008).