Unaveni sluncem 2: Exodus

Barevný, DCP
Rusko, Francie, Německo, 2010, 180 min
Sekce: Otevřené oči

O filmu

Rok 1941. Perzekvovaný velitel Kotov, přeřazený mezi kriminálníky, se z úděsného snu o Stalinovi probouzí do války. Po útěku z rozbombardovaného lágru se hlásí do trestního praporu. Jeho dcera Naďa se zázrakem zachrání z potopené lodi, plné evakuovaných dětí a raněných. Otce se nikdy nezřekla a netuší, jakou roli v jeho osudu sehrál matčin druh Míťa, plukovník NKGB. Kotova, nasazeného na hloubení zákopů u Moskvy, a Naďu, nyní frontovou zdravotnici, pojí jen vzpomínky… Jejich příběh tvoří pouhý zlomek tragicky pojednané počáteční fáze války, v níž převládal chaos, zmatečné akce velení, zbytečné ztráty na životech. V tříšti epizod se vynořují a zanikají tváře hrdinů a obětí, každá s výmluvně načrtnutým charakterem i osudem. Emotivně stylizovaná freska zbavuje posvátnosti heroické mýty válečných epopejí a vytváří mýtus víry v boží prozřetelnost, založený na nezničitelné síle soucitu a lásky…

O režisérovi

Nikita Michalkov (1945, Moskva) po studiu herectví na Divadelním učilišti B. Ščukina (1963-66) a filmové režie na VGIK (1968–71) zaujal jako režisér filmy Svůj mezi cizími (1974), Otrokyně lásky (1975), Nedokončená skladba (1976), Pět večerů (1978) a Oblomov (1979). Po snímcích Příbuzenstvo (1981) a Beze svědků (1983) natočil v italské koprodukci Oči černé (1987), ve vlastním studiu TriTe film Urga (1991 – benátský Zlatý lev, Felix), Oscarem oceněný snímek Unaveni sluncem (1994), film Lazebník sibiřský (1998) a 12 (2007 – zvl. Zlatý lev za celoživotní dílo). Fresku Unaveni sluncem 2 (2010) rozvrhl do dvou dílů (Exodus/Predstojanije a Citadel). Michalkov je předsedou Svazu filmových tvůrců Ruské federace, prezidentem Ruského fondu kultury, Moskevského MFF a Národní filmové akademie, udělující výroční ceny Zlatý orel.