Já

Barevný, 35 mm
Rusko, 2009, 88 min
Sekce: Fórum nezávislých

O filmu

Postsovětská 90. léta plná bezbřehé svobody nabídla mladé, ideově „vyprázdněné" generaci nejen odpírané opojení punkovou a rockovou subkulturou, ale i experimentování s drogami. Obojí plnými doušky vychutnává mladík ze Sevastopolu, který se před vojnou ulije do místní psychiatrické léčebny. Zdejšímu krutému režimu vzdoruje úniky do bizarních vizí a snů, v nichž rezonují ozvy motivů z Přeletu nad kukaččím hnízdem, Trainspottingu či autobiografických próz Eduarda Limonova. V orgiastických obrazech se snoubí naturalismus s folklorem romantizovaného desperátství. Psychedelické reflexe mladého anarchisty ústí do patetického postoje: „Všichni umřou, jen JÁ ne." Syžet hrdinova nesouladu s vlastním egem i se světem doprovází ohlušující nápor hudebních koláží a agresivních obrazů a střetává se s ironií, kterou měl autor rovněž na mysli.

O režisérovi

Igor Vološin (1974, Sevastopol) po absolvování Divadelního institutu v Jaroslavli (1996) a moskevského VGIK (2000) zaujal dokumentárními filmy Mesivo (Břečka, 2000), Kurva (Suka, 2001 - uveden v soutěži dokumentů na MFF Karlovy Vary 2002), festivalová ocenění získal za krátký hraný film Ochota na zajcev (Lov na zajíce, 2003). Po dokumentu Guby (Rty, 2005) a Koza (2008) debutoval hraným filmem Nirvana (2008), fantaskní vizí drogové scény v Sankt Peterburgu. Následoval TV snímek Olympius inferno (2009) a další, výrazně stylizovaný film o drogové závislosti „vyprázdněné generace" raných 90. let Já (Ja, 2009 – cena za kameru Dmitriji Jašonkovovi na FF Kinotavr v Soči).