Vnitřní ostrov

Barevný, 35 mm
Španělsko, 2009, 93 min
Sekce: Jiný pohled

O filmu

Tandem úspěšných režisérů z Kanárských ostrovů zasadil děj svého šestého snímku do důvěrně známého prostředí Las Palmas. Tentokrát si zvolili komplikované téma mentální nemoci a jejího zničujícího dopadu na rodinu: „V mnohých filmech se postavy mění nebo překonávají určitá údobí. My jsme chtěli vyprávět příběh o těch, kterým se změnit nepodaří: všechno to, co v rodině zdědíme, se někdy stane nepřekonatelnou překážkou, jež nám brání naplnit naše vlastní představy o životě." Sourozenci Gracia, Martín a Coral jsou dětmi schizofrenika. Genetické zatížení po otci je umocněno přísnou a mravoučnou výchovou matky (Geraldine Chaplinová). S dědičným prokletím se každý z nich snaží bojovat po svém. Strach ze šílenství, odmítnutí a samoty sourozence izoluje od okolního světa i od sebe navzájem. Teprve blížící se smrt otce je přinutí opustit jejich vnitřní ostrov, kde se jako trosečníci ocitli v duchovní izolaci, a pochopit, že čelit nesnesitelnému dědictví mohou jedině společně.

O režisérovi

Dunia Ayasová a Félix Sabroso studovali film na Kanárských ostrovech, v Madridu a v New Yorku a svou profesionální dráhu zahájili v Madridu jako televizní scenáristé. Roku 1994 natočili ve vlastní produkci nezávislou autorskou celovečerní prvotinu Fea (Šereda).  Za komedii Perdona bonita, pero Lucas me quería a mí (Promiň, krásko, ale Lucas miloval mě) získali v roce 1997 na festivalu ve Valencii cenu za nejlepší scénář a snímek se stal zároveň jejich prvním kasovním úspěchem. S filmem El grito en el cielo (Křik v nebi, 1998) se účastnili festivalů v Miami, Los Angeles, Tokiu a Denveru. Pokračovali komedií Descongélate (Odvaž se, 2003), která se dostala do distribuce více než třiceti zemí. Velký úspěch u diváků i kritiky měl jejich televizní seriál Mujeres (Ženy, 2006), následoval Los años desnudos. Clasificada S (Nahá léta. Kategorie S, 2007). Také Vnitřní ostrov natočili podle vlastního scénáře.