Moje štěstí

Barevný, DCP
Německo, Ukrajina, Nizozemsko, 2010, 127 min
Sekce: Otevřené oči

O filmu

Řidič náklaďáku Georgij si balí svačinu od ženy a vyráží na cestu. Shledání s nezletilou dívkou, která prodává své tělo, a navíc ještě ví, proč to dělá, i s dalšími postavami však rutinní dodávku zboží promění ve zkušenost, jakou by si hrdina původně ani nepřál. Může si člověk uchovat svou lidskost v podmínkách, které upřednostňují holé přežití? Může malebná krajina zmírnit krutosti, které se v ní budou odehrávat? Spojení naprosté racionality s poetičností absurdity, ale též pocit bezmoci, který diváka zachvacuje, i když je srozuměn s tím, že právo je na druhé straně, přibližuje snímek knihám Ádáma Bodora i Franze Kafky. Nadčasovému vyznění díla, jež režisér založil na příbězích, které sám vyslechl či zažil při svých dlouholetých cestách po Rusku, pomáhá i kamera Olega Mutua (4 měsíce, 3 týdny a 2 dny) a sugestivní zvuková složka Vladimira Golovnického (Jak jsem dopadl tohle léto).

O režisérovi

Sergej Loznica (1964, Baranoviči, Bělorusko) vyrůstal v Kyjevě, kde na Polytechnickém institutu získal titul inženýra. Několik let se zabýval mimo jiné vývojem umělé inteligence. V roce 1997 absolvoval moskevský VGIK a v Petrohradě začal produkovat své dokumentární filmy, mezi nimi Portrét (Portret, 2002), za který získal na MFF KV 2003 Zvláštní uznání poroty. Krátkometrážní snímek Artěl (2006) vyhrál v Karlových Varech v roce 2007 cenu pro nejlepší dokument do třiceti minut. Další jeho filmy byly oceněny na přehlídkách v Oberhausenu, Lipsku či Krakově. Od roku 2001 žije Loznica v Německu. Moje štěstí je režisérův celovečerní hraný debut a byl vybrán do soutěžní sekce filmového festivalu v Cannes.