Polytechnika

Černobílý, 35 mm
Kanada, 2009, 77 min
Sekce: Pocta Denisi Villeneuvovi

O filmu

Celých sedm let pomýšlel na útok proti ženám, které se rozhodly stát se inženýrkami a vstoupit do světa, jenž je podle něj vyhrazen pouze mužům. V době, kdy s puškou v ruce míří do budovy montrealské polytechniky, absolvuje studentka Valérie přijímací pohovor na místo stážistky, a aby uspěla, musí zapřít své plány na rodinný život. Vrah dorazí do učebny právě uprostřed přednášky o entropii, v níž učitel vysvětluje, že v každém systému, jenž je vystaven tlaku vnějšího prostředí, dojde ke změnám, jejichž důsledkem je porušení rovnováhy a přesun energie. Násilí, které následuje, je dokonalou ilustrací této definice. Zatímco Valérie prochází peklem, její kamarád Jean-François promešká šanci stát se hrdinou. Černobílý snímek vycházející ze skutečné události z prosince 1989 a natočený přímo v dějišti masakru má sice podobné téma jako Slon Guse Van Santa, ale v mnohém se od něj liší. Villeneuve se nesnaží zjistit, co vraha, jehož jméno ve filmu vůbec nepadne, přivedlo k misogynství, ale nejprve jako dokumentarista zaznamenává jeho skutky a pak pokládá otázku, kterou jsme zvyklí slýchat v souvislosti s válkami a holocaustem: jak se vyrovnají s vlastním životem ti, kteří přežili? V tomto neokázalém, ale působivém filmu, v němž hraje symbolickou roli i Picassova Guernica, lidé téměř nekomunikují, bezútěšné prostory školy navozují pocit odcizení a při pohledu na neustále padající sníh divák téměř zapomene, že dějištěm je velkoměsto. Film získal devět cen Genie.