Nahý polibek

Černobílý, 35 mm
USA, 1964, 90 min
Sekce: Pocta Samuelu Fullerovi

O filmu

Tvorba Sama Fullera potvrzuje, že označení béčkový film nemusí nutně znamenat sníženou uměleckou hodnotu daného díla. Nízký rozpočet (u Fullerových filmů často kolem 200 tisíc dolarů), méně natáčecích dnů a neznámí herci mohou do jisté míry stimulovat autorskou svobodu a tvůrčí nezávislost, zejména pokud s nimi nakládá tak strhující vypravěč a zároveň cílevědomý režisér jako Sam Fuller. Ve svém druhém a posledním filmu produkovaném dvojicí Leon Fromkess – Sam Firks zachycuje prostitutku Kelly (Constance Towersová) v okamžiku, kdy se rozhodne dát sbohem metropoli, jež jí přivodila jen smutek a zklamání. Žena toužící po novém životě však netuší, že i ve spořádaném Grantville se bude muset vyrovnat se zlovůlí a s pokrytectvím, které ji vyhnaly z anonymního velkoměsta. Násilí, pedofilie, prostituce, maloměšťácká morálka – ani v případě Nahého polibku se Fuller nedrží při zemi, pokud jde o témata, jež pranýřuje pro něj typicky razantním způsobem. Ve dnes už kultovním prologu Kelly zuřivě útočí kabelkou na opilého pasáka, aby si naposledy vynutila peníze, které jí dluží. Kamera (opět Stanley Cortez) suplující podvodníkův pohled mění nepřipraveného diváka v adresáta hněvu zoufalé ženy a zesiluje tak Fullerem zamýšlený efekt.