Myslím, že prší

Barevný, DIGIBETA
USA, 2011, 92 min
WP – světová premiéra
Sekce: Fórum nezávislých

O filmu

Renata je dívka, s níž je nebezpečné být a která dokáže být hrozbou i pro sebe samu. Je jí nejlépe, když se nemusí kontrolovat a někdo na její spontánní nápady reaguje. Zdá se, že by potřebovala pomoc, svým chováním ji však přivolá jen sotva. Dříve nebo později své blízké zákonitě odradí přílišnou nevázaností i tendencí lhát. A tak se potlouká po San Francisku, aniž by někam mířila či něco vědomě hledala. Ve filmu nejde o dramatický děj, ale o dojem naprosté autenticity a možnost přistoupit do intimní blízkosti postavy, která je představována se všemi nedostatky, podobně jako hrdinové ve filmech Johna Cassavetese. Přes veškerou zasněnost v díle nalezneme rovněž neopominutelné stopy neklidu. Ten dokazuje, že i svoboda může skličovat a možnost rozletu nutně neznačí štěstí. Z nezakotvenosti hlavní hrdinky pramení beznaděj, ale snímek dává i důvody, abychom věřili, že se přese všechny překážky v životě neztratí.

O režisérovi

Joshua Moore (USA) vystudoval filmovou školu v Los Angeles a Státní univerzitu v San Francisku. Pracoval pro Michaela Douglase a Francise Forda Coppolu. V roce 2000 natočil krátký snímek Šťastná smrt (A Happy Death), roku 2005 pak další krátký film Den Adély (The Day of Adele). V současnosti působí jako dramaturg Židovského filmového festivalu v San Francisku a pokračuje ve vlastních filmařských projektech. Snímek Myslím, že prší je režisérův celovečerní debut. Pracoval na něm i jako scenárista a producent, s představitelkou hlavní role Alexandrou Claytonovou pak celý rok promýšlel postavu Renaty, protagonistky filmu. Kromě natáčení filmů tráví Joshua s oblibou čas na své veteránské motorce, se kterou jezdí podél pobřeží Severní Kalifornie.