Wanda

Barevný, 35 mm
USA, 1970, 102 min
Sekce: Návraty k pramenům

O filmu

„Byla jsem Wandě dost podobná. Neměla jsem vlastní identitu, vždy jsem byla tím, kým podle mě lidé chtěli, abych byla," svěřila se Barbara Lodenová a potvrdila částečnou autobiografičnost své celovečerní režijní prvotiny, která bohužel zůstala jejím jediným filmem. Jako přímá inspirace pro příběh pasivní a zranitelné titulní hrdinky však Lodenové posloužil novinový článek o skutečné Wandě Goronské, která údajně poděkovala soudci za to, že ji coby komplice při bankovní loupeži odsoudil k dvacetiletému trestu. Filmová Wanda, ztvárněná samotnou režisérkou, odmítá hájit svá práva při rozvodovém řízení, kdy manžel popisuje její naprosté selhání coby matky, manželky a hospodyně, a s lhostejnou odevzdaností se vydává na cestu bez cíle. Pro účely digitálního zrestaurování poškozených částí jednoho z nejvýraznějších debutů v historii nezávislého filmu byly původní 16mm kamerové svitky překopírovány na 35mm materiál. Řada sekvencí však byla ponechána v původním stavu, v souladu s autorčiným režijním rukopisem blízkým stylu vérité a nízkorozpočtovým charakterem filmu.

Snímek zrestauroval UCLA Film & Television Archive za finanční podpory společností The Film Foundation a Gucci.

O režisérovi

Barbara Lodenová (1932, Marion, Severní Karolina – 1980, New York City) přijela v šestnácti letech do New Yorku, kde se zpočátku živila modelingem a tancováním v nočních klubech. V padesátých letech se dostala k příležitostné práci v televizi a v nové profesi se zdokonalovala v hereckých kurzech Paula Manna. Hrála ve filmech Divoká řeka (Wild River, 1960) a Třpyt v trávě (Splendor in the Grass, 1961) Elii Kazana, za kterého se v roce 1968 provdala. O dva roky později překvapila odvážným režijním debutem Wanda, který jí na benátském festivalu vynesl cenu kritiky. V sedmdesátých letech ztroskotalo na nedostatku financí několik projektů talentované autorky, jejíž kariéru i život předčasně ukončila zhoubná nemoc.