Vodnické zpívánky

Barevný, 35 mm
Japonsko, 2011, 87 min
Sekce: Půlnoční filmy

O filmu

Erotický film snímaný Christopherem Doylem, dvorním kameramanem Wonga Kar-waie, muzikál s hudbou francouzsko-německého multižánrového dua Stereo Total a okatě laciná burleska s japonským vodníkem – tím vším je rozverná německo-japonská koprodukce vycházející z konceptu pinku filmů. Japonská oblast erotických snímků, která proslula coby pole pro tvůrčí realizaci osobitých tvůrců, se tentokrát místo na domácí diváky obrací na mezinárodní festivalové publikum. Výsledkem je fantasmagorický žánrový guláš překypující exotickými atrakcemi, lascivními vjemy, bizarními dějovými zvraty a absurdním humorem. Ústřední postavou je kappa, japonská obdoba vodníka, jenž má tuze rád okurky a sumo, ale ještě radši vyvádí lidem naschvály. Postava z lidových bájí zde převrátí naruby život i kalhotky třicátnice, která pracuje v továrně na zpracování ryb v přímořské vesničce a chystá se na svatbu se svým partnerem.

O režisérovi

Šindži Imaoka (1965, Ósaka, Japonsko) náleží mezi skupinu tvůrců japonských erotických filmů označovanou jako šičifukudžin (Sedm bůžků štěstí), kteří debutovali v oblasti pinku filmů na konci 90. let. Po neúspěšném zakončení studia na univerzitě začal Imaoka pracovat jako asistent Hisajasua Satoa a dalších režisérů u firmy Šiši Pro. V roce 1995 debutoval jako režisér erotickým snímkem Suisei-mači (Čekání na kometu) pro společnost Kokuei. Jeho suše humorné pinku snímky obsahující nezvykle málo sexuálních scén a zaměřující se na tragikomické postavy, jež uvázly ve stereotypech a zoufale hledají cestu ven, slavily úspěch na zahraničních festivalech i u domácího publika. Tammono (Bowlingová koule, 2004) a Kaeru no uta (Žabí píseň, 2005) se v Japonsku dokonce dostaly i do širší distribuce.