Marketa Lazarová

Černobílý, DCP
Československo, 1967, 162 min
Sekce: Návraty k pramenům

O filmu

Setkání s tímto opusem Františka Vláčila je i po čtyřiačtyřiceti letech od prvního uvedení hlubokým zážitkem, obzvláště pro vyzrálé publikum, které filmový jazyk nevnímá jako pouhý prostředek sdělení. Režisér se ve snaze o autentickou evokaci raného středověku s invencí zmocnil veškerých tehdejších kinematografických výbojů, od dynamicky pohyblivé kamery (včetně ruční) přes ostrý střih až po vnitrozáběrovou montáž, víceplánové širokoúhlé plátno a polyfonní zvukovou stopu, přičemž tyto postupy odvážně rozvinul, propojil a zkombinoval. Podobně novátorsky se postavil též k vyprávění, když příběh rozložil do četných epizod, vzájemně příkře odlišných žánrově, stylově i rytmicky – podle toho, jak byl jejich děj střídavě nahlížen ze subjektivní perspektivy postav různého naturelu. Vláčil tak přiměl diváka vnořit se spolu s ním do dávných věků a s nebývalou intenzitou prožít jejich atmosféru. Stvořil sugestivní „historický dokument", jak si přál, a zároveň vrstevnaté básnivé podobenství o tragice i výšinách lidského údělu.

O režisérovi

František Vláčil (1924–1999) byl tvůrcem ryze autorských děl, ač ve zhruba dvou desítkách svých filmů nejednou vycházel z literární předlohy. Opakovaně se vracel k nedávným či vzdálenějším obdobím historie a při jejich evokaci mísil znalosti historika s podmanivými kreacemi uvolněné fantazie. Zasazoval do minulosti jemu blízká dramata osamělých hrdinů, potýkajících se s osudovou nepřízní, způsobenou vnějšími okolnostmi i jejich vlastní povahou. Takové jsou příběhy filmů Ďáblova past (1961), Údolí včel (1967), Adelheid (1969), Stíny horkého léta (1977), Stín kapradiny (1984), Mág (1987) a rovněž Markety Lazarové (1967), nesporného vrcholu jeho tvorby a žánru historického filmu vůbec. V tomto tematicky i kompozičně polyfonním díle postihl s citovou naléhavostí svár ducha a hmoty, pohanství a křesťanství, především však tragický patos věčných pokusů člověka nepoddat se ničivým silám.