Habemus papam

Barevný, 35 mm
Itálie, Francie, 2010, 104 min
Sekce: Horizonty

O filmu

Po smrti papeže se schází konkláve, aby kardinálové zvolili jeho nástupce. Musí proběhnout  několik kol hlasování, než bílý dým nad Sixtinskou kaplí konečně ohlásí, že papež byl zvolen, a než z balkonu baziliky svatého Petra zazní tradiční oznámení: „Habemus papam." Jenže statisícový dav věřících dole na náměstí marně čeká, až se  v otevřených dveřích objeví nová hlava katolické církve. Kardinála, který byl zvolen, náhle přepadla panika ze zodpovědnosti, kterou má na sebe vzít. Úzkost? Deprese? Obava, že na svůj úkol nestačí? Vatikán je zaskočen a všichni se snaží rychle hledat nápravu. Napadne je povolat věhlasného psychiatra, aby pomohl situaci řešit. Film  Nanniho Morettiho, v němž autor se svým osobitým humorem vytvořil postavu psychiatra a skvělý Michel Piccoli hraje pochybnostmi zmítaného papeže, se stal jedním z nejvřeleji přijatých děl soutěže nedávného festivalu v Cannes.

O režisérovi

Nanni Moretti (1953, Brunico, Itálie), přední italský herec, režisér a producent, zakladatel produkční a distribuční firmy Nuova Sacher, začínal kariéru režiséra v 70. letech filmy Io sono un autarchico (Jsem soběstačný, 1976) a Ecce Bombo (Ejhle, Bombo, 1977), odrážejícími dobu odporu proti zavedenému řádu. V 80. letech už patřil mezi největší naděje italské kinematografie – natočil snímky Sogni d’oro (Sladké sny, 1981), Bianca (1983) a La messa e finita (Mše skončila, 1985). Jeho levicové, ale silně individualistické zaměření se projevilo ve filmech La palombella rossa (1989), Caro diario (Drahý deníčku, 1993) a Aprile (Duben, 1997). Zlatou palmu v Cannes získal s intimně laděným dramatem Synův pokoj (La stanza del figlio, 2001). K politice se vrátil filmem Kajman (Il caimano, 2006), soutěžícím v Cannes 2006 a uvedeným v Horizontech na MFF KV 2006.