Konečná uprostřed cesty

Barevný, DCP
Německo, 2011, 110 min
Sekce: Horizonty

O filmu

Čtyřicátníci Simone a Frank se zrovna zabydleli, když tu přichází nejhorší možná zpráva: Frank trpí rakovinou a jeho vyhlídky jsou tragické. Událost změní nejen praktický chod rodiny, ale i vztah jejích členů a pohled na to, co je umírání. Režisér si zde počíná jako dobrý lékař, jenž citlivě i otevřeně provádí svého pacienta procesem léčby a průběhem nemoci, kterou vystihuje v bystrých a přesných detailech. Dresenovi se tu, podobně jako v jeho jiných filmech, daří vyvážit civilnost pohledu s dramatičností. Stejně tak dokáže do nijak veselých situací nenásilně vnášet optimistického ducha, který snímek nakonec ovládne, aniž by došlo k bagatelizaci přítomné tragédie. Díky režisérovu mimořádnému nadání pro vystižení nejobyčejnějších situací sledujeme hrdiny na pouti, po níž ani v nejmenším netoužili. Dialogy vznikly na základě improvizace, které předcházel obsáhlý výzkum mezi zastánci hospiců i lidmi, jimž někdo umřel na těžkou chorobu.

O režisérovi

Andreas Dresen (1963, Gera, Německo) patří mezi německé režiséry s nejvýlučnějším autorským rukopisem. Začínal jako amatérský filmař, pak vystudoval Filmovou akademii Konrada Wolfa v Postupimi-Babelsbergu. Jeho díla pronikají do nitra lidských problémů, které nahlíží s obrovskou empatií i smyslem pro humor. Takový je v Cannes oceněný Mrak 9 (Wolke 9, 2008) i film Whisky s vodkou (Whisky mit Wodka, 2009), který v roce 2009 získal cenu za režii na MFF v Karlových Varech. Karlovarskému publiku se v soutěži představil už se svým debutem Tichá země (Stilles Land, 1992), velkou odezvu zaznamenala i další jeho díla, například Láska na grilu (Halbe Treppe), která v roce 2001 soutěžila na Berlinale. Konečná uprostřed cesty byla uvedena v sekci Un certain regard na MFF v Cannes, kde od poroty vedené Emirem Kusturicou získala hlavní cenu.