Arirang

Barevný, DIGIBETA
Jižní Korea, 2011, 100 min
Sekce: Jiný pohled

O filmu

Známý korejský režisér Kim Ki-duk se po filmu Sen (Bi-mong, 2008) odmlčel. Ve filmu Arirang, naprosto ojedinělém autorském díle, namířil tentokrát kameru na sebe: je svým vlastním scenáristou, režisérem, kameramanem i interpretem. Daleko od města, kde už léta přebývá v primitivním domku, se tvůrce odhodlal vyjít na veřejnost se zpovědí až drásavě upřímnou. Hovoří tu o své neobvyklé cestě filmaře-samouka, o svém vzestupu na pozici předního představitele jihokorejské kinematografie v zahraničí i o příčině rozhodnutí všeho nechat a stáhnout se do ústraní. Nejde tu ale jen o výlevy  osobních depresí a pochybností: valnou část tohoto vyznání představují otázky po smyslu tvorby, jež Kim Ki-duk-poustevník klade Kim Ki-dukovi-filmaři, který mu odpovídá na monitoru, zatímco vše komentuje s ironickým pohledem třetí Kim Ki-duk. Nejen tento projev režijní invence, ale i barevné pojetí filmu svědčí o mimořádném talentu tvůrce, možná trochu sentimentálního, ale zjevně připraveného opustit život poustevníka a vrátit se k práci. 

O režisérovi

Kim Ki-duk (1960, Bonghwa, Jižní Korea) se k filmové režii dostal poměrně pozdě, až po třicítce. Teprve od poloviny 90. let se začal prosazovat jako kontroverzní autor zvláštních příběhů, v nichž se mísí temná melancholie s brutalitou a erotickými extrémy. Nejznámějším jihokorejským režisérem se stal i díky svému vysokému pracovnímu nasazení: natáčel tempem jeden film ročně a jeho snímky byly s úspěchem promítány na nejprestižnějších světových festivalech. Na 37. MFF v Karlových Varech byl uveden jeho profil. Jeho filmy pronikají i do české distribuce – například Jaro, léto, podzim, zima… a jaro (2003), 3-Iron (2004), Luk (2005), Čas (2006), Dech (2007). Poslední snímek Arirang získal v Cannes cenu sekce Un certain regard ex aequo s filmem Andrease Dresena Konečná uprostřed cesty.