Líbánky

Barevný, 35 mm
Srbsko, Albánie, 2009, 95 min
Sekce: Horizonty

O filmu

Nik a Melinda jsou Albánci. Marko a Vera Srbové. Žijí v sousedních zemích a mají i podobný sen. Najít lepší život. Nik a Melinda touží odjet do Itálie, kde by se osvobodili od rodinných očekávání a vesnických tradic a mohli prožít svou nedovolenou lásku. Marko a Vera cestují do Rakouska, kde by talentovaný violoncellista Marko mohl získat místo ve slavné Vídeňské filharmonii. Společný sen ale narazí na stejný problém. Přestože mají víza v pořádku, oba páry uváznou na hranicích. Muži sice nemají nic společného s teroristickým útokem, který se před několika hodinami odehrál v Kosovu, ale dílem náhody a necitelnosti úřadů se zdá, že jejich sny se právě rozplynuly... Přestože se hrdinové Paskaljevićova filmu nikdy nesejdou, sdílejí dědictví téže minulosti, která v očích západní Evropy učinila z regionu nedůvěryhodné a nestabilní místo a vrhla na jejich životy stín nenávisti, nesnášenlivosti a smutku.

O režisérovi

Goran Paskaljević (1947, Bělehrad, Jugoslávie) absolvoval v letech 1967–1971 režii na pražské FAMU. Zpočátku se věnoval dokumentům a krátkým filmům, v hraném filmu debutoval v roce 1976 snímkem Hlídač pláže v zimním období (Čuvar plaže u zimskom periodu). Z dalších snímků zmiňme: Pes, který měl rád vlaky (Pas koji je voleo vozove, 1978), Zvláštní léčba (Poseban tretman, 1980), Suton (Soumrak, 1982), Klamné léto ’68 (Varljivo leto ’68, 1984), Tango Argentino (1992). Právě v roce 1992 Paskaljević v souvislosti s růstem nacionalismu v Jugoslávii odešel ze země a vrátil se až po šesti letech snímkem Sud prachu (Bure baruta), který získal mj. Cenu FIPRESCI na MFF v Benátkách a od EFA. Byl uveden i v Karlových Varech stejně jako režisérovy další snímky Jak se Harry stal stromem (How Harry Became a Tree, 2001), Sen zimní noci (San zimske noći, 2004) a Optimisté (Optimisti, 2006). Koncem roku 2008 představilo Muzeum moderního umění v New Yorku kompletní retrospektivu jeho díla.