Mezinárodní Filmový Festival Karlovy Vary 

41. MFF Karlovy Vary

30. června - 8. července 2006

Hlavní porota 41. MFF KV

Hlavní porota, složená z významných osobností světové kinematografie, posuzuje snímky vybrané do Mezinárodní soutěže celovečerních hraných filmů. O tom, kdo získá Hlavní cenu "Křišťálový glóbus" a další ocenění, budou letos rozhodovat:

Předseda poroty: Goran Paskaljević

Jeden z nejvýznamnějších režisérů bývalé Jugoslávie, rodák z Bělehradu, patří mezi příslušníky tzv. „pražské školy“ absolventů FAMU (1972). Pozornost vzbudil už svými krátkými dokumenty, ale mezi přední evropské režiséry ho zařadily jeho celovečerní hrané filmy, jejichž styl, témata a tragikomické ladění nesly stopy vlivu české nové vlny. Mezinárodní uznání mu přinesly zejména snímky Strážce pláže v zimním období (1976), Zvláštní léčba (1980 – nominace na Zlatý glóbus), Soumrak (1983 – Hlavní cena na MFF v Chicagu), Klamné léto’68 (1984), Anděl strážný (1987), Čas zázraků (1989), Sud prachu (1998 – Cena FIPRESCI na MFF v Benátkách), Jak se Harry stal stromem (2001), Sen zimní noci (2004 – Zvláštní cena poroty na MFF v San Sebastiánu). Na podzim 2006 bude mít premiéru jeho nový film Optimisti.

"Když mi bylo patnáct let, vzal mě můj nevlastní otec Filip Aćimović, který byl uměleckým ředitelem filmového archívu v Bělehradě, na festival do Karlových Varů. Byl to vůbec první filmový festival, který jsem navštívil, a na to nikdy nezapomenu. Ve Varech jsem se rozhodl, že budu režisérem a že se pokusím dostat na FAMU. Tušil jsem, že to nebude lehké... A teď se do Varů vracím jako předseda poroty... Jsem z toho rozrušený jako patnáctiletý kluk, který potkal první lásku."

Bent Hamer

Norský režisér, scenárista, producent a majitel produkční společnosti BulBul Film. Vystudoval filmovou vědu a literaturu na Stockholmské univerzitě a navštěvoval kurzy na Vysoké filmové škole ve Stockholmu. Nejprve se věnoval tvorbě krátkých dokumentárních a hraných filmů. Jeho celovečerní hrané snímky – Vajíčka (Eggs, 1995), Ještě jeden den na slunci (En dag til i sole, 1998), Povídky z kuchyně (2003) a Faktótum (2005) – byly úspěšně uvedeny na mezinárodních festivalech (Cannes, Toronto, Valladolid) a získaly i řadu domácích a zahraničních ocenění. Tři z nich mohli vidět diváci MFF Karlovy Vary (1996, 2003, 2005).

Leila Hatami

Jedna z nejvýraznějších íránských hereček, dcera známého režiséra Aliho Hatamiho a herečky Zari Khoshkamové, se ve filmu poprvé objevila již v jedenácti letech, a to ve snímku Kamalolmolk (1984). Skutečný herecký debut si odbyla jako nevidomá turecká princezna ve filmu Del shodegan (1992). Po studiích ve Švýcarsku hrála titulní roli ve snímku Dariushe Mehrjuiho Leila (1996) a za svůj výkon sklidila řadu pozitivních ohlasů. Zatím největšího mezinárodního úspěchu, jímž bylo ocenění na MFF v Montrealu, dosáhla hlavní ženskou úlohou ve filmu Alirezy Raisiana Zapadákov (Istgah-e matrouk, 2002). Z jejích dalších snímků jmenujme například The Mix (2000), Ertefae Past (2002), Salad-e fasl (2005), Hokm (2005), Portrét neznámé ženy (Sima-ye zani dar doordast, 2005 – byl uveden v soutěži loňského MFF Karlovy Vary), Shaere zobale-ha (2005).

Coleman Hough

Americká spisovatelka, básnířka, scenáristka a performerka. Napsala scénáře k filmům Stevena Soderbergha Hollywood, Hollywood (2002) a Bublina (2005) či ke snímku z produkce HBO o životě bývalé vydavatelky Washington Post Katharine Grahamové. Mezi její nejnovější práce patří adaptace románu Kevina Cantyho Into the Great Wide Open. V New Yorku se proslavila performancí svých vlastních monologů The Ugly Sister, Natural Disaster a She’s No Expert. V losangeleském divadle Theatre of NOTE byly uvedeny její divadelní hry Angel and Mr. Charm, At Night a Alphabet Soup.

Laurence Kardish

Kanaďan Laurence Kardish je uměleckým kurátorem a manažerem filmových a mediálních programů v Muzeu moderního umění MoMA v New Yorku a patří mezi přední filmové odborníky. V MoMA působí v různých funkcích již od roku 1968. Jako kurátor připravil výstavy a retrospektivy řady osobností filmového plátna – Isabelle Huppertové, R. W. Fassbindera, Luise Buñuela, Jeana-Luca Godarda, Alfreda Hitchcocka, Michaela Snowa či Agnès Vardové. Laurence Kardish působil také v řadě mezinárodních porot, pravidelně publikuje v odborných časopisech a v roce 2006 získal na MFF v Berlíně cenu Berlinale Kamera za svoji dosavadní činnost v MoMA.

Juliusz Machulski

Uznávaný polský filmový režisér a producent pochází ze známé herecké rodiny. Vystudoval režii na Vysoké divadelní a filmové škole v Lodži (1978). Kariéru začínal jako herec, ale do mezinárodního povědomí se zapsal jako režisér úspěšných a divácky vděčných filmových komedií (dosud jich natočil šestnáct), v nichž prokázal schopnost zručně kombinovat různé populární žánry a témata. Největší ohlas získaly komedie Vabank (1981), Sexmise (1983), Vabank II (1984), King Size (1987), Déjà vu (1989), V.I.P. (1991), Girl Guide (1995), Kiler (1997), Kiler a ten druhý (1999), Superprodukce (2002) či Vinci (2004). Své tvůrčí aktivity ještě postupně rozšířil o producentskou a pedagogickou činnost. Film Můj Nikifor (2004), jehož byl producentem, získal čtyři hlavní ceny na loňském MFF Karlovy Vary. Machulski je prezidentem Polské filmové akademie.

Karel Roden

Přední český herec střední generace, jemuž se podařilo prosadit i v zámoří, pochází z herecké rodiny. Po absolvování DAMU (1985) prošel řadou divadelních angažmá. Ve filmu, kde začínal už v první polovině 80. let, zaujal psychologicky náročnými a nejednoznačnými rolemi ve filmech mladých režisérů: Čas sluhů (1989), Corpus delicti (1991), Don Gio (1992), Hrad z písku (1994), Král Ubu (1996), Kuře melancholik (1999), Oběti a vrazi (2000), Paralelní světy (2001), Kytice (2000) či Vaterland – Lovecký deník (2004). V posledních letech je často obsazován do výrazných rolí v amerických filmech, např. po boku Roberta De Nira (15 minut, 2001), Wesleyho Snipese (Blade II, 2002) či Rona Perlmana (Hellboy, 2004).