43. MFF Karlovy Vary poctí svou návštěvou legenda amerického dokumentárního filmu, nezávislý tvůrce zaměřený na lidovou kulturu, který "dokázal proměnit antropologii v umění" (John Rockwell, The New York Times). Osobně uvede přehlídku svých filmů v sekci Fórum nezávislých Pocta Lesi Blankovi.

Více info >

43. MFF Karlovy Vary poctí svou návštěvou legenda amerického dokumentárního filmu, nezávislý tvůrce zaměřený na lidovou kulturu, který "dokázal proměnit antropologii v umění" (John Rockwell, The New York Times). Osobně uvede přehlídku svých filmů v sekci Fórum nezávislých Pocta Lesi Blankovi.

Do širšího povědomí se Les Blank, rodák z Tampy na Floridě dostal portrétem texaského hudebníka The Blues Accordin* to Lightnin* Hopkins (1970). Pro Blankovu tvorbu jsou charakteristické filmařsky vytříbené intimní vhledy do hudbou prostoupených životů lidí z periferie americké společnosti. Všudypřítomná Blankova kamera se stává přirozenou součástí neworleanského karnevalu ve snímku Always for Pleasure (Vždy pro radost,1978) či polsko-americké komunity vyznavačů polky In Heaven There is No Beer? (V nebi pivo nevedou?, 1984).

Vášeň hraničící s posedlostí Les Blank poutavě přibližuje jak ve skupinovém portrétu fanatiků česneku z okolí San Franciska Garlic Is as Good as Ten Mothers (Česnek se vyrovná deseti matkám,1980), tak třeba v celovečerním dokumentu Burden of Dreams (Břímě snů,1982) o Werneru Herzogovi snažícím se navzdory nepřízni osudu realizovat proslulý film Fitzcarraldo.

K četným oceněním filmů Lese Blanka se řadí vavříny z festivalů v Sundance, Chicagu, San Francisku či Melbourne. V původním a pravém slova smyslu nezávislý filmař je jedním z mála dokumentaristů, jehož snímky zařadila knihovna amerického kongresu na seznam "chráněných" filmů (The National Film Registry).

< Zpět

Dalším dánským hostem je herec Kim Bodnia (1965), který na sebe upozornil rolí drogového překupníka v kultovním dramatu Dealer (1996). Čeští diváci jej dále měli možnost vidět ve snímcích V Číně jedí psy (1999), Vážky (MFF KV 2002) či Padající nebe (MFF KV 2003). Letos přijíždí do Karlových Varů s groteskně laděným dramatem Ukrutně šťastni, které bude ve světové premiéře uvedeno v Soutěžní sekci.

Již potřetí do Karlových Varů přijíždí herečka SAFFRON BURROWS, aby osobně představila americký soutěžní snímek režisérky Amy Redfordové The Guitar.

Před dvěma lety uváděla Saffron Burrows na festivalu snímek Gangster číslo 1 (v ČR distribuovaný na VHS před pěti lety pod názvem Nejlepší gangster), hvězdně obsazený thriller z londýnského podsvětí šedesátých let minulého století.

Více info >

Již potřetí do Karlových Varů přijíždí herečka SAFFRON BURROWS, aby osobně představila americký soutěžní snímek režisérky Amy Redfordové The Guitar.

Před dvěma lety uváděla Saffron Burrows na festivalu snímek Gangster číslo 1 (v ČR distribuovaný na VHS před pěti lety pod názvem Nejlepší gangster), hvězdně obsazený thriller z londýnského podsvětí šedesátých let minulého století.

Původní profesí modelka (Chanel, Yves Saint Laurent) se na filmovém plátně mihla poprvé jako dvacetiletá ve dramatu Ve jménu otce (1993). Její první výraznou rolí byla prospěchářská Nan, jedna ze tří hrdinek romantického retra Šance pro lásku (1995). Zajímavý směr herecké kariéry Saffron Burrows určilo setkání s režisérem Mikem Figgisem. Objevila se v jeho pěti snímcích, mimo jiné Ztráta sexuální nevinnosti (1997), Časový kód (2000) či Hotel (2001). Všechny tři snímky byly k vidění v Karlových Varech.
Vedle účinkování v komerčně úspěšných snímcích (Frida nebo Troja) pokračuje Saffron Burrows ve spolupráci s nejoriginálnějšími tvůrci současnosti (Raoul Ruiz – Klimt, Hal Hartley – Fay Grim a další).

< Zpět

Jakob Cedergren, známý dánský herec, který spolu s ostatními tvůrci uvedl ve světové premiéře dánský soutěžní film Ukrutně šťastni režiséra Henrika Rubena Genze. Tento výborný herec bude v Karlových Varech již podruhé, v roce 2005 uvedl mnoha cenami oceněný a formálně výlučný snímek Outsider (MFF Cannes 2005) islandského režiséra Dagura Káriho. Do filmografie tohoto stále obsazovanějšího herce dále patří The Journals of Knud Rasmussen či komedie Clash of Egos.

Francouzský herec Grégoire Colin (1975) doprovází film Zabiják, který je debutem scénáristy a režiséra Cédrica Angera. Film sleduje vývoj vztahu mezi nájemným vrahem, kterého ztvárnil Colin, a jeho obětí. Film je uveden v sekci Dny kritiků Variety. Colin již navštívil Karlovy Vary v roce 2005 s filmem Ztracené panství, který byl v hlavní soutěži. Od roku 1990, kdy debutoval ve francouzském filmu Le Silence d’ailleurs, se Colin objevil ve více než 40 filmech. V roce 1996 získal Zvláštní ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu za roli ve filmu Nenette and Boni. V české distribuci jsme viděli jeho snímky Vysněný život andělů, Královna Margot a Před deštěm.

Jeden z nejuznávanějších světových herců získá Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii na slavnostním zahájení festivalu.

Letošní festival bude zahájen filmem What Just Happened (Co se vlastně stalo) v hlavní roli s Robertem De Nirem, natočený v koprodukci společností Tribeca/Linson Films a 2929 Productions. Snímek se dočkal světové premiéry na festivalu Sundance 2008 a na letošním festivalu v Cannes byl uveden na slavnostním zakončení. Nejnovější režijní počin Oscarem oceněného režiséra Barryho Levinsona je adaptací populárních memoárů význačného hollywoodského producenta Arta Linsona, který k filmu napsal scénář a zároveň jej produkoval spolu s De Nirem a Jane Rosenthalovou. Na produkci se podíleli též Todd Wagner a Mark Cuban.

Více info >

Jeden z nejuznávanějších světových herců získá Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii na slavnostním zahájení festivalu.

Letošní festival bude zahájen filmem What Just Happened (Co se vlastně stalo) v hlavní roli s Robertem De Nirem, natočený v koprodukci společností Tribeca/Linson Films a 2929 Productions. Snímek se dočkal světové premiéry na festivalu Sundance 2008 a na letošním festivalu v Cannes byl uveden na slavnostním zakončení. Nejnovější režijní počin Oscarem oceněného režiséra Barryho Levinsona je adaptací populárních memoárů význačného hollywoodského producenta Arta Linsona, který k filmu napsal scénář a zároveň jej produkoval spolu s De Nirem a Jane Rosenthalovou. Na produkci se podíleli též Todd Wagner a Mark Cuban.

První významnější hereckou roli získal Robert De Niro ve filmu Briana De Palmy The Wedding Party (1969). Počátkem 70. let dostala jeho filmová kariéra zásadní impulsy filmem Bang the Drum Slowly (1973), za který získal cenu newyorských filmových kritiků, a především setkáním s Martinem Scorsesem, s nímž natočil v témže roce snímek Špinavé ulice (1973). Vzápětí se stal mezinárodní hvězdou díky druhé části Coppolovy mafiánské fresky Kmotr (1974); jeho výtečný výkon byl stvrzen prvním Oscarem. Pokračující spolupráce se Scorsesem, do níž patří i New York, New York (1977), nostalgická pocta klasickým muzikálům uváděná na letošním MFF KV, přinesla v průběhu let dalších sedm filmů, dvě oscarové nominace za filmy Taxikář (1976) a Mys hrůzy (1991) a druhou cenu Akademie a Zlatý globus za roli boxerského šampiona Jaka La Motty v biografickém dramatu Zuřící býk (1980). Sbírku oscarových nominací pak doplňuje ocenění za úlohu v Ciminově dramatu Lovec jelenů (1978) a za výkon v roli těžce postiženého pacienta Leonarda Lowea z filmu Penny Marshallové Čas probuzení (1990).

Mezi filmy, které De Nirovi získaly uznání kritiky i laické veřejnosti, patří Bertolucciho velkolepé XX. století (1976), krimi Ulu Grosbarda Pravdivé zpovědi (1981) či vrcholné dílo Sergia Leoneho Tenkrát v Americe (1984). Opominout nelze ani drama Mise (1986) Rolanda Joffeho, De Palmovu gangsterku Neúplatní (1987), Půlnoční běh (1988) Martina Bresta, Tarantinovu Jackie Brownovou (1997) nebo thriller Ronin (1988) Johna Frankenheimera. De Niro se nezříká ani častých odskoků do žánru komedie. Společně s Dustinem Hoffmanem se objevil v parodii Vrtěti psem (1997), nejvýraznější komediální příležitost mu však přinesly veselohry Harolda Ramise Přeber si to (1999) a Přeber si to znovu (2002), v nichž vytvořil dvojici s komikem Billy Crystalem, a komedie Jaye Roache Fotr je lotr (2000) a Jeho fotr, to je lotr (2004), kde hraje nepříjemného tchána Benu Stillerovi.

Jako hrdý Newyorčan věnuje De Niro velké úsilí podpoře zdejší kulturní scény prostřednictvím své společnosti Tribeca Productions (zal. 1988) a od téhož roku působícího Tribeca Film Center založeného ve spolupráci s Jane Rosenthalovou. O třináct let později, v reakci na ochromení velkoměsta po útocích na Světové obchodní centrum, dali spolu s Craigem Hatkoffem vzniknout filmovému festivalu Tribeca. Původní setkání filmařů a hudebníků za účelem obnovení kulturního života na Manhattanu se za sedm let existence vyvinulo ve významné mezinárodní filmařské fórum pomáhající tvůrcům z celého světa nalézt co nejširší diváckou obec.

Prostřednictvím společnosti Tribeca Productions se De Niro podílel na vzniku více než 24 filmů, ať už jako producent, režisér nebo herec. Patří mezi ně především jeho režijní debut Příběh z Bronxu (1993) a drama Kauza CIA (2006), v hlavních rolích s Mattem Damonem a Angelinou Jolieovou, označený kritikem Davidem Denbym za „jeden z nejzajímavějších špionážních filmů všech dob“. Pod hlavičkou Tribeca Productions byly vyrobeny mimo jiné i filmy Mys hrůzy, Noc a město, Marvinův pokoj, Vrtěti psem, Přeber si to, Fotr je lotr, Přeber si to znovu a Jeho fotr, to je lotr.

V dohledné době bude De Niro k vidění v krimi Righteous Kill, ve které si zahrál spolu s Al Pacinem, a v dobrodružné komedii Everybody’s Fine, kde byli jeho hereckými partnery Sam Rockwell, Kate Beckinsaleová a Drew Barrymoreová.

< Zpět

Mladá americká herečka doprovodí uvedení nového snímku známého režiséra Michela Gondryho Prosíme přetočte.

Latinskoamerická herečka Melonie Diaz (1984) vzbudila velkou pozornost na letošním Sundance festivalu, kde byly uváděny hned čtyři snímky, v nichž účinkovala. Start její herecké kariéry je spojen s osobností režiséra Toma DiCilla, který ji obsadil do filmu Bouchači a bouchačky (2001). Výraznou příležitost jí přinesl také snímek Legendy z Dogtownu (2005). Za úlohu v dramatické krimi z prostředí newyorské čtvrti Queens Průvodce k rozpoznání tvých svatých (2006) byla nominována na Independent Spirit Award 2006 za nejlepší vedlejší ženskou roli.

Více info >

Mladá americká herečka doprovodí uvedení nového snímku známého režiséra Michela Gondryho Prosíme přetočte.

Latinskoamerická herečka Melonie Diaz (1984) vzbudila velkou pozornost na letošním Sundance festivalu, kde byly uváděny hned čtyři snímky, v nichž účinkovala. Start její herecké kariéry je spojen s osobností režiséra Toma DiCilla, který ji obsadil do filmu Bouchači a bouchačky (2001). Výraznou příležitost jí přinesl také snímek Legendy z Dogtownu (2005). Za úlohu v dramatické krimi z prostředí newyorské čtvrti Queens Průvodce k rozpoznání tvých svatých (2006) byla nominována na Independent Spirit Award 2006 za nejlepší vedlejší ženskou roli.


< Zpět

August Diehl přivezl soutěžní film režiséra Toma Schreibera Dr. Alemán, jež má v KarlovýchVarech světovou premiéru. Film vypráví příběh mladého doktora, který se dostane na scestí, když se rozhodne prozkoumat prostředí pouličních gangů, do kterého se stále více zaplétá. August Diehl pochází z umělecké rodiny, debutoval v kultovním thrilleru o hackerech režiséra Hans-Christiana Schmida nazvaném 23 a je také uznávaným divadelním hercem. V Karlových Varech jsme ho již viděli ve filmu Láska v myšlenkách (Love in Thoughts) z roku 2004. Minulý rok byl na MFF KV promítán v sekci Horizonty další Diehlův snímek Ďáblova dílna, který v ČR distribuuje HCE. Tento film soutěžil na Berlinale 2007 a ten samý rok získal Oskara za Nejlepší zahraniční film. Diehl je nositelem také několika německých filmových cen.

Do Karlových Varů přijede italský režisér, jehož nejnovější film Gomorra si z nedávno skončeného festivalu v Cannes odnesl Grand Prix. Pravidelní návštěvníci MFF KV, kterým originální tvůrce svůj snímek osobně představí, si zcela jistě pamatují dvojici jeho předchozích filmů – Balzamovač (MFF KV 2003) a První láska (MFF KV 2004). Gomorra, brutálně syrová freska natočená podle stejnojmenného bestselleru Roberta Saviana líčí, jakými způsoby neapolská camorra ovládá všední životy lidí. Působivé drama je kritiky označováno za „nejpravdivější film o mafii, jaký byl kdy natočen“.

K italskému soutěžnímu filmu Ranní ptáče dál doskáče přijíždí kromě režiséra představitel ústřední postavy Elio Germano, jeden z nejobsazovanějších italských herců mladé generace. Je mu teprve 28 let, ale hrál už ve více než dvou desítkách filmů, a to čím dále významnějších. Objevil se například ve filmu Dech, uvedeném na MFF Karlovy Vary 2003, ale nejvíce si ho mohou diváci pamatovat z loni uvedeného filmu Můj bratr je jedináček (r. Daniele Luchetti), který mu vynesl italskou národní cenu „David di Donatello“ 2007. V Itálii je pověstný svým „nehvězdným“ vystupováním: místo v autě jezdí autobusem a místo v rezidenční čtvrti žije na římském předměstí v bytě o rozměrech 40 m2.

Jeden z nejuznávanějších černošských herců současnosti, který spolupracoval s režiséry jako Steven Spielberg, Lars von Trier nebo Wes Anderson, získá ocenění udělované osobnostem, které v oblasti hereckého umění, filmové režie či producentské činnosti zásadním způsobem přispívají k rozvoji filmové tvorby a to nejen ve své zemi, ale v celém světě. MFF KV zároveň ve svém programu uvede v sekci Horizonty dva vynikající filmy, jimiž Danny Glover upoutal pozornost v posledním roce – Honeydripper Johna Saylese a Prosíme přetočte Michela Gondryho.

Více info >

Jeden z nejuznávanějších černošských herců současnosti, který spolupracoval s režiséry jako Steven Spielberg, Lars von Trier nebo Wes Anderson, získá ocenění udělované osobnostem, které v oblasti hereckého umění, filmové režie či producentské činnosti zásadním způsobem přispívají k rozvoji filmové tvorby a to nejen ve své zemi, ale v celém světě. MFF KV zároveň ve svém programu uvede v sekci Horizonty dva vynikající filmy, jimiž Danny Glover upoutal pozornost v posledním roce – Honeydripper Johna Saylese a Prosíme přetočte Michela Gondryho.

Rodák ze San Franciska se k herectví dostal až těsně před třicítkou. Absolvent kursů na Black Actors Workshop se poprvé objevil na Broadwayi i filmových plátnech na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Po debutu v epizodní úloze vedle Clinta Eastwooda v Útěku z Alcatrazu se do povědomí filmových kritiků i širší veřejnosti dostal rolemi v oscarovém dramatu Místa v srdci či westernu Lawrence Kasdana Silverado. Svůj mimořádný talent pro charakterní herectví stvrdil coby bohatý farmář tyranizující manželku v podání Whoopi Goldbergové v Purpurové barvě.
K nejslavnějším rolím Dannyho Glovera patří postava Rogera Murtaugha ve čtyřech pokračováních akčního hitu Smrtonosná zbraň natočených v letech 1987 – 98, v nichž si zahrál spolu s Melem Gibsonem. V témže období se věnoval i práci pro televizi, jež mu v průběhu kariéry vynesla čtyři nominace na cenu Emmy, mimo jiné za ztvárnění titulní postavy v dramatu Mandela (1988).
V posledním desetiletí se Danny Glover věnuje vedle herectví (Taková zvláštní rodinka Wese Andersona či von Trierovo drama Manderlay) i filmové produkci a režii. V současné době pracuje na filmu o Toussaintu-Louverturovi, vůdci povstání otroků proti francouzským kolonizátorům na Haiti. V připravovaném projektu se odráží i jeho angažovanost na polích sociálním a především politickém. Od roku 1998 je Danny Glover Vyslancem dobré vůle při OSN.

< Zpět

Uvede na festivalu ve světové premiéře film Děti temnoty. Patří mezi všestranné japonské filmaře, kteří se střídavě pohybují mezi nestudiovou autorskou tvorbou, divácky ambiciózními projekty a nákladnými komerčními zakázkami. Proto je na jedné straně podepsán pod kriticky uznávanými tituly moderního japonského filmu jako Dotsuitarunen (Knockout, 1989), Kao (Tvář, 2000) a Bokunchi (Můj dům, 2003). Vedle nich jeho jméno figuruje také u kasovně orientovaných snímků, mezi něž patří revitalizace legendární jakuza série Shin jingi naki tatakai (Nové bitvy bez cti, 2000), nacionalistický akční spektákl Boukoku no iijisu (Aegis, 2005) a žhavě očekávaný akční thriller Chameleon (2008). V roce 2004 byl v soutěžní sekci karlovarského festivalu uveden jeho snímek Pryč z toho světa (Kono yo no soto e, 2003).

Francouzský soutěžní film Skoro celá pravda představil jeho tvůrce Sam Karmann spolu se svou ženou, Catherine Olsonovou, která ve filmu hraje důležitou postavu jazzové zpěvačky, jíž ve skutečnosti je. Také Sam Karmann si ve svém filmu zahrál vedlejší roli a zůstal tak věren své původní profesi. Od počátku 80. let se uplatňoval jako herec, především v televizních filmech a seriálech, z nichž některé jsme mohli vidět (např. Práskač nebo Pekelný vlak). V našich kinech byla také uvedena tragikomedie Agnes Jaouiové Každý to rád jinak (2000), nominovaná na Oscara, kde si zahrál postavu režiséra. Skoro celá pravda není jeho prvním režijním pokusem: už v roce 1992 debutoval krátkým filmem Omnibus, za nějž získal Zlatou palmu v Cannes, Cenu BAFTA, a posléze také Oscara a za komedii Kennedy a já, v níž hrála rovněž Catherine Olsonová, byl nominován na Evropskou cenu pro objev roku 1999.

Významný britský herec Christopher Lee převezme na 43. MFF KV Cenu prezidenta MFF KV. Cena prezidenta MFF KV je udělována osobnostem, které v oblasti hereckého umění, filmové režie či producentské činnosti zásadním způsobem přispívají k rozvoji filmové tvorby a to nejen ve své zemi, ale v celém světě.

V rámci programu Master Class – Setkání s tvůrci se představí Christopher Lee 10. července od 14 hodin ve Stanu Kapitána Morgana u hotelu Thermal odborné i laické veřejnosti.

Více info >

Christopher Lee bude hostem 43. ročníku MFF Karlovy Vary.

Významný britský herec pochází z Londýna a je synem britského plukovníka z času burské války Geoffreye Trollopea Leeho a italské komtesy Estelly Marie Carandini. Nejprve získal vzdělání v Summerfield Preparatory School a další studium absolvoval na Wellington College, kde si osvojil několik světových jazyků včetně švédštiny a ruštiny. Za války sloužil jako pilot u speciální zpravodajské jednotky Královského vojenského letectva v Jižní Africe, Rhodesii a v Jugoslávii. Poté se věnoval jenom filmu. Před kamerou však více než deset let dostával relativně menší role sportovců a šermířů, i když se jednalo např. o významné filmy (Hamlet, Moulin Rouge, Bílá velryba). Teprve 1957 pronikl do mezinárodního povědomí rolí v hororu Frankensteinova kletba (r. T. Fisher). Ve Fisherových filmech ztělesnil drsné i sympatické postavy, např. romantickou postavu sira Henryho v přepisu Doylova díla Pes baskervilský (1959) nebo proslulého detektiva Sherlocka Holmese v kriminálním příběhu Sherlock Holmes a náhrdelník smrti (1962). Se svou téměř dvoumetrovou štíhlou postavou a tajuplnou, zasmušilou tváří s pichlavým pohledem a hlubokým hlasem byl předurčen pro démonické typy a hrdiny temných charakterů, které hrál v nejrůznějších variacích včetně parodie. Spolu s Peterem Cushingem, jemuž byl často protihráčem nebo partnerem, patřil dlouho k nejpopulárnějším hororovým hercům. Jednu ze svých nejlepších kreací předvedl v postavě fanatického vědce Mycrofta Holmese v melancholické komedii Soukromý život Sherlocka Holmese (r. B. Wilder,1970). Poč. 70. let pozvolna opouští hororový žánr a uplatňuje se ve vysokorozpočtových projektech (Tři mušketýři, Letiště 77, 1941). Galerii svých filmových hrdinů rozšiřuje o seriózní a ctihodné muže, např. profesory, lékaře, důstojníky, aristokraty a kněze. Kritika velmi ocenila postavu zakladatele Pakistánského státu Mohammeda Ali Jinaha, kterou vytvořil v životopisném filmu Jinnah (r. Jamil Dehlavi, 1998). V posledních letech jej v pozici velké mezinárodní hvězdy etablovaly především role v hollywoodské sérii Hvězdné války (r. G. Lucas, 2002-2005) a trilogii Pán prstenů (r. P.Jackson, 2001-2003), v níž vytvořil postavu čaroděje Sarumana. S režisérem Timem Burtonem pracoval na filmech Ospalá díra (1999), Mrtvá nevěsta (2005) a Karlík a továrna na čokoládu (2005). Svůj nezaměnitelný hlas propůjčil postavám z řady filmů.

V roce 1983 pobýval Lee v Praze v rámci natáčení hororu Howling II (r. Ph. Mora). Společně s Anthonym Nelsonem Keysem založil 1972 produkční společnost Charlemagne Productions, Ltd. Vedle herectví se věnuje golfu a na poloprofesionální úrovni opernímu zpěvu. 1973 mu byl ve Francii udělen odznak důstojníka Řádu umění a literatury a v roce 2001 mu královna Alžběta II. udělila hodnost velitele Nejvyššího řádu Britského Impéria (CBE). Je autorem autobiografické knihy Tall, Dark and Gruesome (1977, Vysoký, temný a příšerný).

Režisérka filmu Mamma Mia! PHYLLIDA LLOYDOVÁ bude hostem slavnostního zakončení. Phyllida Lloydová režisérka filmu Mamma Mia!, uvede osobně svůj snímek v rámci slavnostního zakončení 43. ročníku MFF KV.

Více info >

Režisérka filmu Mamma Mia! PHYLLIDA LLOYDOVÁ bude hostem slavnostního zakončení. Phyllida Lloydová režisérka filmu Mamma Mia!, uvede osobně svůj snímek v rámci slavnostního zakončení 43. ročníku MFF KV.
Režisérka Phyllida Lloydová (1957, Bristol, Velká Británie) vystudovala v roce 1979 univerzitu v Birminghamu a posléze pracovala pět let v oddělení dramatické tvorby televizní stanice BBC. Od poloviny osmdesátých let se intenzivně věnuje divadlu. Režisérská angažmá absolvovala mimo jiné na scénách Everyman Theatre v Cheltenhamu, Bristol Old Vic či manchesterského Royal Exchange Theatre. V roce 1991 režijně debutovala hrou Thomase Shadwella The Virtuoso v Královské shakespearovské společnosti. V rámci navazující úspěšné kariéry operní režisérky nastudovala i dílo Benjamina Brittena Gloriana, jejíž filmovou verzi sama natočila v roce 2000. Rok předtím jí byla nabídnuta možnost režírovat divadelní muzikál Mamma Mia!, který se stal celosvětovým hitem. Jeho letošní filmová adaptace je režisérčiným celovečerním hraným debutem.

< Zpět

Pozoruhodný britský režisér na letošním festivalu osobně představí svůj nejnovější film Muž na laně. Působivá rekonstrukce „uměleckého zločinu století“, kdy se v srpnu 1974 pokusil francouzský provazochodec Philippe Petit ilegálně přejít po ocelovém laně mezi newyorskými „dvojčaty“, získala na letošním festivalu Sundance cenu dokumentární poroty i publika. Ač se James Marsh letos podívá do Karlových Varů poprvé, festivalové publikum mělo možnost už před devíti lety ocenit originalitu jeho černobílého snímku Wisconsinský výlet za smrtí, uvedeného v sekci Fórum nezávislých.

Významný americký režisér představí osobně režijní debut Bob a Carol a Ted a Alice, (sekce Nový Hollywood II) a svůj zatím poslední film, dokument Yippee: Cesta k židovské radosti.

Více info >

Významný americký režisér představí osobně režijní debut Bob a Carol a Ted a Alice, (sekce Nový Hollywood II) a svůj zatím poslední film, dokument Yippee: Cesta k židovské radosti.

Paul Mazursky (1930, New York), režisér, scenárista, herec a producent. Svou bohatou hereckou kariéru začal v Kubrickově dramatu Strach a touha či ve slavné Džungli před tabulí R. Brookse. Po režijním debutu Bob a Carol a Ted a Alice (1969), který osobně představí na letošním MFF KV, natočil v následujících dvou dekádách sérii pozoruhodných filmů jako Alex in Wonderland (Alex v říši divů, 1970), Blume in Love (Zamilovaný Blume, 1973), Harry a Tonto (1974), Next Stop, Greenwich Village (Příští zastávka, Greenwich Village, 1976), Rozvedená žena (1978), Moskva na Hudsonu (1984) nebo Somrák z Beverly Hills (1986). Ve svém zatím posledním filmu, dokumentu Yippee: Cesta k židovské radosti (2006), který bude také uveden na letošním festivalu, zachytil vlastní putování na každoroční setkání několika desítek tisíc chasidských Židů v ukrajinském městečku Umaň. Mazursky byl pětkrát nominován na Oscara, především za scénáře k vlastním snímkům. Svůj vypravěčský talent plně zužitkoval v memoárech Show Me the Magic (1999).

< Zpět

Vzpomínáte na podmanivý americký nezávislý snímek Station Agent, uvedený na MFF KV 2006 v sekci „Sundance v Karlových Varech“? Pak vězte, že jeho režisér Tom McCarthy přijede na letošní festival, aby osobně uvedl neméně zdařilý film Návštěvník.

Více info >

Vzpomínáte na podmanivý americký nezávislý snímek Station Agent, uvedený na MFF KV 2006 v sekci „Sundance v Karlových Varech“? Pak vězte, že jeho režisér Tom McCarthy přijede na letošní festival, aby osobně uvedl neméně zdařilý film Návštěvník. Příběh stárnoucího profesora (Richard Jenkins), jehož život převrátí vzhůru nohama nečekané setkání se syrsko-senegalskou mileneckou dvojicí, je druhým režijním počinem herce, který vedle seriálů (Právo a pořádek, Ally McBealová) účinkoval i ve filmech Dobrou noc a hodně štěstí, Syriana nebo Vlajky našich otců.

< Zpět

Do Karlových Varů poprvé přijede Salvatore Mereu (nar.1965), aby představil svůj film Sonetàula. Jeho děj se odehrává mezi koncem 30. a počátkem 50. let na Sardinii, kde se tvůrce narodil a kam také umístil svůj první celovečerní film Tanec na tři doby, tvořený čtyřmi povídkami a uvedený na našem festivalu v roce 2004. Oba filmy jsou meditací o proměnách sardinského venkova, v prvním zachycuje jeho obyvatele během čtyř ročních dob, zatímco film Sonetàula svým tématem problémového vztahu otce a syna připomene slavný film Paola a Vittoria Tavianiových Padre padrone. Obě díla prošla s úspěchem řadu festivalů (Benátky, Berlín, Los Angeles).

Svůj první film Dívka z jezera představí v Karlových Varech osobně Andrea Molaioli (1967), který dlouho spolupracoval jako asistent režie a druhý režisér především se slavným Nannim Morettim. Podílel se také na filmech dalších známých tvůrců, než se dostal k samostatné práci, ale i jeho segment Bandiera rossa e borsa nera z úspěšného televizního seriálu byl výrobně svázán s firmou Sacher, založenou Morettim. Tím větší satisfakce se jedenačtyřicetiletému tvůrci dostalo letos při předávání italských národních filmových cen, při němž jeho debut nasbíral jedenáct cen „David di Donatello“, z toho všechny nejdůležitější, zatímco film jeho mentora Tichý zmatek získal pouze dva.

Herec Armin Mueller-Stahl je očekáván na slavnostním zahájení 43. ročníku MFF Karlovy Vary jako jeho zvláštní host. V Galerii umění pak bude slavnostní vernisáží zahájena výstava jeho obrazů a herec rovněž převezme Cenu města Karlovy Vary.

Na karlovarský festival se známý herec vrací po jedenácti letech, v roce 1997 byl hostem 32. ročníku MFF KV. Pamětníci pak vzpomínají na návštěvu mladého umělce již v roce 1962.

Více info >

Herec Armin Mueller-Stahl je očekáván na slavnostním zahájení 43. ročníku MFF Karlovy Vary jako jeho zvláštní host. V Galerii umění pak bude slavnostní vernisáží zahájena výstava jeho obrazů a herec rovněž převezme Cenu města Karlovy Vary.

Na karlovarský festival se známý herec vrací po jedenácti letech, v roce 1997 byl hostem 32. ročníku MFF KV. Pamětníci pak vzpomínají na návštěvu mladého umělce již v roce 1962.

Světově proslulý herec a režisér Armin Mueller-Stahl (1930, Tylže) začínal uměleckou kariéru v Berlíně, kam se rodina po válce přestěhovala. Po krátkém období, kdy působil jako hudební pedagog, byl v roce 1952 přijat do prvního hereckého angažmá v berlínském Theater am Schiffbauerdamm. V šedesátých a sedmdesátých letech patřil k nejobsazovanějším filmovým a televizním hercům bývalé NDR. Po podpisu petice na podporu politicky pronásledovaného zpěváka Wolfganga Biermana mu však byla znemožněna další umělecká činnost a Armin Mueller-Stahl v roce 1979 emigroval do tehdejšího Západního Berlína. Jeho kariéra úspěšně pokračovala i v nových podmínkách, zvláště poté, kdy se jako jeden z mála evropských neanglických herců výrazněji prosadil v Hollywoodu. Z bohaté filmografie nelze pominout práce s R.W. Fassbinderem (Lola, 1981, Touha Veroniky Vossové, 1982), A. Wajdou (Láska v Německu, 1983), I. Szabó (Plukovník Redl, 1984). V USA pracoval mimo jiné s Costou-Gavrasem (Hrací skříňka, 1989), J. Jarmuschem (Noc na Zemi, 1991), B. Augustem (Dům duchů,1995). V našich kinech jsme jej naposledy mohli vidět ve filmu Davida Cronenberga Východní přísliby (2007). V roce 1996 se postavil na druhou stranu kamery a natočil podle vlastního scénáře film Gespräch mit dem Biest (Rozhovor s bestií), v němž si zahrál postavu Adolfa Hitlera. V současné době se v Německu chystá premiéra nového přepisu románu Thomase Manna Buddenbrookové (Die Buddenbrooks) v režii Heinricha Breloera, kde A.Mueller-Stahl. ztvárnil ústřední postavu Johanna „Jeana“ Buddenbrooka.

Za své herecké role získal řadu prestižních ocenění – včetně Stříbrného medvěda na Berlinale 1992 za titulní úlohu v dramatu Utz ( natáčeném také v Praze) a nominace na Oscara za ztvárnění úlohy otce v dramatu Záře (1996).

Výstava nazvaná Armin Mueller - Stahl: M E N S C H E N B I L D E R (OBRAZY LIDÍ) proběhne v Galerii umění Karlovy Vary od 6. července do 5. září 2008.

< Zpět

Známá katalánská filmová a divadelní herečka a tanečnice, držitelka ceny Goya, Silvia Muntová, přijede představit svůj celovečerní režijní debut Záminky, který získal Cenu za režii na letošním festivalu španělských filmů v Malaze. Krásný film o nedokonalosti lásky, nesplněných slibech a záminkách, které si sami vymýšlíme jako překážky svého štěstí, bude v mezinárodní premiéře uveden v hlavní soutěži MFF KV. Jako herečka je Muntová známá např. z filmů Tajemství srdce Montxo Armendárize uvedeného na MFF KV v roce 1997 v sekci Horizonty, Diamantové náměstí (rež. Francesc Betriu) nebo Motýlí křídla (rež. Juanma Bajo Ulloa). Za roli v posledním jmenovaném filmu získala cenu Goya. Tuto cenu obdržela také jako režisérka za krátkometrážní dokument Lalia (1999). Silvia Muntová je členkou Evropské filmové akademie.

Režisér italského soutěžního filmu Ranní ptáče dál doskáče přijede uvést mezinárodní premiéru až z Buenos Aires, kde právě natáčí a kam se musí hned druhý den vrátit. Říká ale, že mu to stojí za to, protože už Karlovy Vary navštívil se svou prvotinou Pater familias v roce 2004, tehdy ovšem mimo soutěž, a velmi se mu tu líbilo. Svůj druhý film dlouho připravoval společně s Markem Baldinim, autorem autobiografického románu, v němž líčí svůj vzestup a pád. Postavy filmu, který je laděn do polohy hořké komedie, mají vesměs stejná jména jako ve skutečnosti, přestože je představují herci.

Ač se narodil v Uruguay, pracuje Rodrigo Plá (1968) v Mexiku a v Mexico City také vystudoval filmovou školu. Plá přijíží do Varů uvést svůj druhý celovečerní film Vnitřní poušť, který měl velký úspěch na mezinárodním filmovém festivalu v Guadalajara a byl promítán jako závěrečný film na Týdnu kritiky v Cannes. Je to příběh náboženského blouznění a protekcionistické lásky, která se změní v nenávist zasazený do historického rámce nepokojů v Mexiku dvacátých a třicátých let 20. století. Jeho prvním celovečerním snímkem byl thriller La zona (2007), který mu zajistil renomé ve filmovém světě.

Významný mexický režisér uvede reprezentativní přehlídku své tvorby Pocta Arturo Ripsteinovi.

Zajímají mne temné stránky lidské psychiky,“ říká režisér Arturo Ripstein. Jako syn úspěšného mexického producenta vyrostl Arturo Ripstein (1943, Mexico City) mezi kabely a světly reflektorů a tak už od dětství měl jasno, čím chce být. Jeho učitelem a vzorem se stal Luis Buňuel, jemuž asistoval při natáčení Anděla zkázy (1962) a s nímž udržovat kontakt i po jeho návratu do Evropy až do jeho smrti v roce 1983. Od svého debutu Tiempo de morir (1966) natočil Arturo Ripstein několik desítek filmů v Mexiku, ve Francii i ve Španělsku.

Více info >

Významný mexický režisér uvede reprezentativní přehlídku své tvorby Pocta Arturo Ripsteinovi.

Zajímají mne temné stránky lidské psychiky,“ říká režisér Arturo Ripstein. Jako syn úspěšného mexického producenta vyrostl Arturo Ripstein (1943, Mexico City) mezi kabely a světly reflektorů a tak už od dětství měl jasno, čím chce být. Jeho učitelem a vzorem se stal Luis Buňuel, jemuž asistoval při natáčení Anděla zkázy (1962) a s nímž udržovat kontakt i po jeho návratu do Evropy až do jeho smrti v roce 1983. Od svého debutu Tiempo de morir (1966) natočil Arturo Ripstein několik desítek filmů v Mexiku, ve Francii i ve Španělsku. Mnohé z nich získaly ocenění v Cannes, v Benátkách, v San Sebastiánu a jinde, ale přesto zůstává jméno Artura Ripsteina známé spíš v okruhu znalců než v širší filmové veřejnosti a přehlídky jeho děl se dají spočítat na prstech. Jeho melodramatické příběhy z prostředí lidí sociálně deklasovaných, často poznamenaných fyzicky či trpících úchylkou působí mnohdy morbidně a drasticky. Přesto se vesměs vyznačují krásou obrazového zpracování, hraničící s estetizací oněch temných stránek psychiky, jež Artura Ripsteina vzrušují. Ve všech jeho filmech, na nichž už dlouho spolupracuje jako scenáristka jeho životní partnerka Paz Alicia Garciadiegová, hraje důležitou roli sex v mnoha podobách jako zdroj i projev pocitu osamělosti člověka. Filmy Artura Ripsteina, které budou v Karlových Varech uvedeny za osobní přítomnosti tvůrce a jeho spolupracovnice, vypovídají výmluvně o přesvědčení mexického tvůrce, že svět je groteskním divadlem. Napovídá to další citát: „Rád ukazuji, co je pod povrchem morálky, co je tajemné a odsouzeníhodné – jsem natolik optimistou, že si to mohu dovolit ukazovat, aniž se zblázním.“

V rámci sekce Pocta Arturo Ripsteinovi budou uvedeny filmy El castillo de la pureza (Zámek čistoty), Los héroes y el tiempo (Hrdinové a doba), El imperio de la fortuna (Říše bohatství), Lecumberri (El palacio negro) (Černý palác), La perdición de los (Zkáza mužů), La reina de la noche (Královna noci), La virgen de la lujuría (Panna chlípnosti).

< Zpět

Nicolas Roeg osobně na festivalu uvede přehlídku filmů Pocta Nicolasi Roegovi.

Britský režisér Nicolas Roeg (1928) patří mezi nejpozoruhodnější filmové tvůrce, ačkoli se jeho jméno v posledních dvaceti letech jakoby vytratilo z mapy filmového dění. Kdyby nic jiného, pětice filmů, které natočil mezi lety 1970 a 1980, tedy Performance (Představení, 1970), Walkabout (1971), Don’t Look Now (Teď se nedívej, 1973), The Man Who Fell to Earth (Muž, který spadl na Zemi, 1976) a Bad Timing (1980), významně posunula výrazové možnosti filmového média svou originální prací se strukturou filmového vyprávění a nemilosrdným, často k extrémům dováděným zkoumáním lidského charakteru.

Více info >

Nicolas Roeg osobně na festivalu uvede přehlídku filmů Pocta Nicolasi Roegovi.

Britský režisér Nicolas Roeg (1928) patří mezi nejpozoruhodnější filmové tvůrce, ačkoli se jeho jméno v posledních dvaceti letech jakoby vytratilo z mapy filmového dění. Kdyby nic jiného, pětice filmů, které natočil mezi lety 1970 a 1980, tedy Performance (Představení, 1970), Walkabout (1971), Don’t Look Now (Teď se nedívej, 1973), The Man Who Fell to Earth (Muž, který spadl na Zemi, 1976) a Bad Timing (1980), významně posunula výrazové možnosti filmového média svou originální prací se strukturou filmového vyprávění a nemilosrdným, často k extrémům dováděným zkoumáním lidského charakteru. Do filmového průmyslu Roeg vstoupil koncem čtyřicátých let. Svou kariéru začínal u vaření čaje a funkce klapky, ale poměrně rychle se přes pozici asistenta kamery na prestižních produkcích George Cukora, Freda Zinnemanna nebo Davida Leana vypracoval v druhé půli šedesátých let na velmi ceněného kameramana u takových režisérů, jakými byli François Truffaut (451 stupňů Fahrenheita, 1966), Roger Corman (Maska červené smrti, 1964), John Schlesinger (Daleko od hlučícího davu, 1967) nebo Richard Lester (Petulia, 1968). V roce 1968 natočil společně s malířem Donaldem Cammellem svůj režijní debut – velmi zvláštní gangsterku s názvem Představení, v níž jednu z hlavních rolí ztvárnil Mick Jagger. Představení, se svým tématem nejasnosti a znejistění lidské identity, syrovým zachycením sexu, konzumace drog a násilí, ale především inovativním pojetím střihu, bylo spektakulárním začátkem jeho režisérské kariéry. Na společnost Warner Bros., která film produkovala, to byla celkem nepřekvapivě příliš silná káva a trvalo dva roky, než se film dostal alespoň do omezené distribuce. Podobný osud potkal o několik let později i další Roegovy filmy – Bad Timing (1980) a Eureka (1982). I ty produkční společnosti odmítly uvést.

Nicolas Roeg tak nastoupil dráhu jednoho z nejodvážnějších a zároveň nejkontroverznějších filmových režisérů. Jeho snímky vyvolávaly a stále vyvolávají extrémní reakce v celé škále, od obdivu až po hnus a pohrdání. Je to proto, že pracují s extrémy a dobírají se tak momentů, které berou půdu pod nohama naší vlastní samolibé (sebe)jistotě o kvalitách a dokonalosti lidské civilizace i kinematografie. Roegovy filmy jsou studiemi o nejhlubších lidských emocích, obsesích a touhách, které civilizace a společenské návyky zdánlivě pevně překryly lesklou deskou zvyku, norem a tabu.

< Zpět

Režisér John Sayles uvede na festivalu svůj autorský snímek Honeydripper zařazený do sekce Horizonty

John Sayles (1950, Schenectady, USA) začal svou filmovou kariéru u Rogera Cormana, v jehož produkci vznikl i snímek Piraňa (Piranha, 1978), k němuž Sayles napsal scénář.

Více info >

Režisér John Sayles uvede na festivalu svůj autorský snímek Honeydripper zařazený do sekce Horizonty

John Sayles (1950, Schenectady, USA) začal svou filmovou kariéru u Rogera Cormana, v jehož produkci vznikl i snímek Piraňa (Piranha, 1978), k němuž Sayles napsal scénář.
Z vlastních zdrojů financoval svůj režijní debut Return of the Secaucus 7 (Návrat Secaucuské sedmičky, 1979), v němž prokázal tendenci citlivě se věnovat sociálním a mezilidským otázkám. Ta se projevila v tak odlišných projektech, jako byla sci-fi The Brother from Another Planet (Bratr z jiné planety, 1984) nebo soutěžní titul z Cannes Jezero zapomnění (Limbo, 1999). V roce 1993 byl poprvé nominován na Oscara za původní scénář k filmu Passion Fish (Skutečný život v Belle Reve, 1992), čtyři roky nato se nominace dočkal scénář snímku Osamělá hvězda (Lone Star, 1996). V mnoha svých filmech ztvárňuje epizodní role, režíroval i tři videoklipy Bruce Springsteena. Honeydripper, v němž vytvořil hlavní roli vynikající Danny Glover, je Saylesův šestnáctý snímek.

< Zpět

Rakouský režisér Götz Spielmann představí tu svůj nejnovější film Odplata, který vzbudil obrovský ohlas na letošním Berlinale, kde byl uveden v sekci Panorama. Spolu s filmem Sonetàula (na MFF KV uváděno v sekci Horizonty), jehož režiséra Salvatora Mereua můžete také potkat v Karlových Varech, patřila Odplata k vrcholům berlínského výběru. Prestižní časopis Variety dokonce s nadšením napsal, že oba filmy byly zajímavější než většina snímků uváděných v soutěži, v kuloárech byl Spielmann srovnáván se slavným Rainerem Wernerem Fassbinderem. Dva ze Spielmannových předchozích filmů, Cizinci a Antares byly za Rakousko nominovány na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, přičemž film Antares byl uveden na více než třiceti festivalech. Stejnému zájmu se těší i Odplata, která si z letošního berlínského festivalu odnesla dvě ceny kritiky a v programu MFF KV je zařazena do sekce Jiný pohled.

Belgicko-francouzský soutěžní film Vzdálená chvění přijedou osobně představit nejen režisér Manuel Poutte a hlavní představitelka Amélie Daure, ale také známý francouzský herec Jean-Francois Stévenin. Jeho filmografie zahrnuje úctyhodných 140 titulů, a třebaže jeho vzezření ho nikdy nepředurčovalo pro role milovníků a často se objevil ve vedlejších rolích, jeho postavy rázných i drsných chlapíků byly vždy nepřehlédnutelné. Jednou z prvních byl venkovan ve filmu Francoise Truffauta Divoké dítě (L´enfant sauvage,1970), a hrál i v jeho dalších filmech Hezká holka jako já (Une belle fille comme moi, 1972) a Americká noc (La nuit américaine, 1973), kde hrál asistenta režiséra. Sám sebe si zahrál i v dalším Truffautově filmu Kapesné (L´argent de poche, 1976), ale v dalším desetiletí se jeho doménou staly převážně filmy s kriminální zápletkou, z nichž některé běžely u nás v kinech nebo v televizi (např. Dva muži na slunci, Válka policajtů ), ale hrál také v Hrbáčovi (Le bossu,) a nezapomenutelnou postavu vojáka vytvořil ve filmu Yvese Boisseta Allons z´enfants (1981) uvedeném na MFF Karlovy Vary 1982. Jean-Francois Stévenin se věnuje rovněž režii, na loňském Febiofestu byl například uveden jeho film Miška (Mischka, (2002).