Před více než 50 lety ztvárnila Judi Denchová v divadle The Old Vic Theatre Ofélii v tragédii Hamlet a od té doby si udržuje širokou přízeň publika i kritiků za vynikající výkony v klasických a současných hrách. Za svou práci v divadle i ve filmu získala řadu významných ocenění; je držitelkou Oscara, devítinásobnou držitelkou britské výroční filmové a televizní ceny BAFTA a trojnásobnou laureátkou Ceny Laurence Oliviera. V roce 1970 byla vyznamenána Řádem Britského impéria, v roce 1988 byla povýšena do šlechtického stavu s titulem Dame a roku 2005 jí byl udělen titul Companion of Honour (Rytíř cti).

Více info >

Mezi její nejslavnější role patří královna Viktorie ve filmu Paní Brownová (Mrs. Brown, r. John Madden), která jí vynesla britskou výroční filmovou a televizní cenu BAFTA, Zlatý globus a také první nominaci na Oscara, a královna Alžběta I. ve filmu Zamilovaný Shakespeare (Shakespeare In Love, r. John Madden), za kterou získala Oscara a cenu BAFTA za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Mezinárodní renomé jí přinesla postava ‘M’ z pozdějších bondovek - Zítřek nikdy neumírá (Tomorrow Never Dies, r. Roger Spottiswoode), Jeden svět nestačí (The World Is Not Enough, r. Michael Apted), Dnes neumírej (Die Another Day, r. Lee Tamahori), Casino Royale (r. Martin Campbell) a Quantum of Solace (r. Marc Forster).

Judi Denchová si připsala ještě další čtyři oscarové nominace, a to za role ve filmu Čokoláda (Chocolate, r. Lasse Hallström), který jí přinesl také nominaci na Zlatý globus; Iris (r. Richard Eyre), za který byla oceněna cenou BAFTA; Show začíná (Mrs Henderson Presents, r. Stephen Frears) a Zápisky o skandálu (Notes On A Scandal, r. Richard Eyre), které jí oba vynesly ještě nominace na cenu BAFTA a Zlatý globus.

Mezi její další filmové role patří Pokoj s vyhlídkou (A Room With a View, r. James Ivory) a Hrst plná prachu (A Handful of Dust, r. Charles Sturridge), za něž získala cenu BAFTA za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli; Čaj s Mussolinim (Tea with Mussolini, r. Franco Zeffirelli), 84 Charing Cross Road (r. David Jones); Jindřich V. (Henry V) a Hamlet (obojí r. Kenneth Branagh); a Nine (r. Rob Marshall). Naposledy se objevila ve snímcích Jana Eyrová (r. Cary Fukunaga), My Week with Marilyn (r. Simon Curtis) a The Best Exotic Marigold Hotel (r. John Madden), které vstupují na plátna kin během roku 2011.

< Zpět

Cary Joji Fukunaga vystudoval Kalifornskou univerzitu v Santa Cruz. Profese scenáristy, režiséra a kameramana jej zavedla do nejrůznějších částí světa, za polární kruh, na Haiti či do západní Afriky.
V roce 2005 uvedl festival Sundance jeho krátkometrážní režijní debut Victoria para Chino, k němuž napsal i scénář. Snímek dostal přes dvacet mezinárodních ocenění včetně studentského Oscara a zvláštního uznání losangeleské pobočky Britské filmové a televizní akademie. S celovečerní hranou prvotinou Sin nombre získal režisér na festivalu Sundance v lednu 2009 ceny za režii a kameru. O šest měsíců později ji s úspěchem osobně představil publiku MFF KV.
Cary Fukunaga bude přítomen slavnostnímu uvedení filmu Jana Eyrová, který zahájí 46. MFF KV, a v němž hraje Judi Denchová, letošní laureátka Křišťálového glóbu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.

Sasson Gabai, absolvent Univerzity v Tel Avivu, vytvořil během své kariéry desítky filmových, divadelních a televizních rolí a je držitelem řady hereckých ocenění, jak domácích, tak mezinárodních. Za výkon ve filmu Kapela přijela (2007, r. E. Kolirin) získal Evropskou filmovou cenu pro nejlepšího herce. Sasson Gabai má ve své filmografii nejen tituly z izraelské produkce, ale objevil se i v zahraničních filmech jako například psychologickém dramatu Bez dcerky neodejdu (1991, r. B. Gilbert) nebo akčních snímcích Rambo III (1988) či Delta Force One: Ztracená hlídka (1999). Sasson Gabai doprovodí na 46. ročníku MFF Karlovy Vary uvedení soutěžního snímku Restaurátor.

Remo Girone patří k známým italským filmovým a divadelním hercům. Narodil se arabské Eritrei, ale z politických důvodů se jeho rodina musela vrátit do vlasti, a tak životní a umělecká dráha Rema Gironeho je spojena především s Římem. Zde vystudoval herectví a začínal na divadelních prknech v Romeovi a Julii.
Filmovou kariéru započal v roce 1974 ve filmu Miklose Jancsóa Řím chce znovu Caesara. O deset let později je obsazen do role mafiána Carridiho v kultovním seriálu Chobotnice, v němž účinkoval více než deset let. Během své kariéry vytváří řadu rolí v televizních filmech a seriálech – např. Princezna Fantaghiró nebo Piráti. Hrál rovněž ve snímku Jacquese Rivetta Nesahejte na sekeru (Vévodkyně z Langeais), který byl v roce 2008 uveden na MFF KV.

Režiséra, producenta a střihače lze bez nadsázky nazvat jedním z nejzajímavějších tvůrců generace Nového Hollywoodu. Stejně jako jeho souputníci Coppola, Scorsese či Bogdanovich si po absolutoriu filmové školy i Hellman prošel nedocenitelnou asistentskou zkušeností v produkční firmě Rogera Cormana. Sám „král béčkových filmů“ mladému adeptovi filmové režie produkoval debut, sci-fi horor Beast from Haunted Cave (1960).
O několik let později odjíždí Hellman na Filipíny, kde natáčí filmy Brána do pekel a Flight to Fury. Dvojice dramat z 2. světové války stojí na počátku jeho spolupráce s Jackem Nicholsonem, který v obou hrál a ke druhému napsal scénář. Ta pokračuje enigmatickými westerny Jízda v bouři (Ride in the Whirlwind) (1965) a The Shooting (1967).

Více info >

K nejznámějším Hellmanovým filmům patří existenciální road movie Dvouproudá asfaltka (Two-Lane Blacktop; 1971), drama z prostředí kohoutích zápasů Cockfighter (1974) a variace na spaghetti western Žena pro dva střelce (China 9, Liberty 37, 1978). Ve všech třech snímcích se objevuje oblíbený Hellmanův herec Warren Oates, častý spolupracovník jiného kultovního tvůrce představeného v Karlových Varech, Sama Peckinpaha.
Jeho nejnovější film Cesta nikam, příběh režiséra, který se rozhodne obsadit do hlavní role svého nového díla neznámou herečku a udělat z ní hvězdu, byl s nadšením přijat americkou kritikou a získal pozornost i na loňském MFF v Benátkách. Monte Hellman se vrací do Karlových Varů po 4 letech, na 42. ročníku MFF Karlovy Vary uvedl svůj film Dvouproudá asfaltka.



< Zpět

Kim Ki-duk patří k ve světě nejznámějším asijským režisérům, zčásti také díky karlovarskému festivalu, který jeho tvorbu soustavně sleduje.
V roce 2002 zde byl představen jeho tvůrčí profil, v dalších letech vždy jeho nejnovější dílo, přičemž v roce 2003 v soutěžní sekci Pobřežní hlídka (Haeansun, 2002). Kim Ki-duk natáčí autorské filmy, které svou obrazovou vytříbeností připomínají jeho zájem o výtvarné umění a vlastní malířskou zkušenost. Jeho díla jsou založena na mnohonásobné konfrontaci vyhrocených protikladů. Mísí se v nich lyrická atmosféra s naturalistickými výjevy a to vše je podřizováno cíli užívat filmu jakožto nástroje k hlubinné úvaze o základních otázkách lidského života.

Více info >

Kim Ki-duk debutoval v roce 1996, ale teprve svým čtvrtým filmem Ostrov (Seom, 2000) na sebe upoutal pozornost na benátském festivalu. Díky eruptivnímu a činorodému talentu přibývají v jeho filmografii někdy až dva tituly ročně, takže Čas (Shi gan, 2006), jehož světovou premiéru tvůrce osobně uvedl na 41. MFF KV, byl jeho již třináctý film. Po snímku Sen (Bi-mong, 2008) se Kim Ki-duk jako tvůrce odmlčel. Letošní karlovarský festival uvede snímek Arirang, kterým se Kim vrací, a který byl v premiéře uveden na festivalu v Cannes, kde vyhrál sekci Un Certain Regard ex aequo s filmem Andrease Dresena Konečná uprostřed cesty.

< Zpět

John Malkovich patří k nejvýraznějším současným hereckým osobnostem. Ve filmu se prosadil hned svou první úlohou slepého pana Willa v dramatu Místa v srdci (Places in the Heart; r. R. Benton), která mu vynesla nominaci na Oscara 1984. Mezinárodní popularitu si vydobyl sugestivní kreací intrikánského vikomta Valmonta v adaptaci románu Choderlose de Laclos Nebezpečné známosti (Dangerous Liaisons; r. S. Frears). Jeho filmografii ozdobila postupně spolupráce s dalšími významnými režiséry - s Bernardem Bertoluccim pracoval na dramatu Pod ochranou nebe (Sheltering Sky), s Woody Allenem natočil tajemnou komedii Stíny a mlha (Shadows and Fog), s bratry Coenovými černou komedii Po přečtení spalte (Burn after Reading), s hereckým partnerem a režisérem Gary Sinisem adaptaci románu O myších a lidech (Of Mice and Men). Objevil se ale také jako protihráč Clinta Eastwooda v kriminálním snímku S nasazením života (In The Line of Fire; r. W. Petersen), za který získal svou druhou nominaci na Oscara. Asi nejoriginálněji využili osobnost Johna Malkoviche scenárista Charlie Kaufman a režisér Spike Jonze v komedii V kůži Johna Malkoviche (Being John Malkovich), kde Malkovich hraje sám sebe.

David Morse začínal jako herec v divadelním souboru Boston Repertory Theatre, posléze studoval herectví v New Yorku, účinkoval v divadlech na Broadwayi nebo Los Angeles a za své výkony získal řadu divadelních ocenění.
Jeho herecké počátky jsou spojeny především s televizí, kde vytvořil role v televizních filmech a oblibu získal především díky seriálu z nemocničního prostředí St. Elsewhere, jehož některé epizody také režíroval.


Více info >

Od počátku 90. let také stabilně dostává role v celovečerních filmech. Vytvořil roli otce v psychothrilleru Dobrý synek (1993, r. J. Ruben), zahrál si v akční krimi Útěk do Mexika (1994, r. R. Donaldson), s režisérem T. Gilliamem natočil netradiční sci-fi 12 opic (1995). Dvakrát hrál pod režijním vedením Seana Penna – ve filmech Vyvrhel (1991) a Křižovatka smrti (1995). David Morse dokáže vytvořit velmi výrazné a zapamatovatelné role drsných chlapíků jak v akčních filmech (Skála, Vyjednavač, Dlouhý polibek na dobrou noc), tak i dramatech, mezi něž patří především Zelená míle (1999, r. F. Darabont). V roce 2000 natočil společně s Meg Ryanovou a Russellem Crowem thriller Životní zkouška (r. T. Hackford), ale zahrál si i s Björk v muzikálovém dramatu Larse von Triera Tanec v temnotách. V té době se vrací k televizním seriálům, z nichž u nás známe Taxík či Dr. House.
Jeho filmové role i nadále představují rozmanitost žánrů od thrilleru Disturbia (2007, r. D. J. Caruso), přes Oscarem oceněný válečný snímek Smrt čeká všude (2008, r. K. Bigelowová) až k dobovému romantickému thrilleru Shanghai (2010, r. M. Håfström). Aktuálně se David Morse pravidelně objevuje v kritiky oceňovaném seriálu HBO Treme.


< Zpět

Jerzy Stuhr studoval původně literaturu, ale poté absolvoval i hereckou fakultu v Krakově a brzy upoutal pozornost na krakovské scéně Stary Teatr, kde v 70. a 80. letech účinkoval v řadě vynikajících představení pod vedením předních polských divadelních režisérů.
Na filmovém plátně se objevil už v roce 1971 v úspěšném dramatu Andrzeje Źulawského Třetí část noci, ale brzy spojil svou filmovou dráhu se dvěma významnými polskými režiséry – Krzysztofem Kieslowskim a Juliuszem Machulskim. Pro umělecký rozvoj mladého herce byla důležité zejména spolupráce s prvním z nich, který jej obsadil hned do svého raného filmu Jizva (1976). Hlavně ale Stuhrovo mnohovrstevné herectví dostalo příležitost zazářit ve slavném Amatérovi (1979) a poté i v dalších dílech tvůrce, který se stal jeho přítelem a jehož Stuhr považuje za svého mistra. Byly to filmy Náhoda (1981), Dekalog X (1989) a Tři barvy: bílá (1994).

Více info >

Díky svému spojení s „kinem morálního neklidu“, k němuž patřily také role ve filmech jako Předtanečník (r. Feliks Falk, 1978) se Jerzy Stuhr zapsal hereckými výkony do povědomí polské i mezinárodní kritiky, ale k popularitě ho vynesly role v komediálních filmech Juliusze Machulského, především Sexmise (1984) a Kingsajz (1988).
Brzy k hereckým úspěchům připojil i režijní činnost. V roce 1995 přivezl do Karlových Varů svůj první film Seznam cizoložnic, v roce 2000 si odtud odvezl Zvláštní cenu poroty ex aequo za film Velké zvíře. Řadu cen sklidily na světových festivalech i další filmy Jerzyho Stuhra: Milostné příběhy (1997, mj. Cena FIPRESCI Benátky), Týden ze života muže (1999, Zvláštní cena OCIC Benátky), Počasí na zítra (2003) či Průvod (2007).
Jerzy Stuhr je nejen hercem, dramatikem, scenáristou a režisérem, ale i profesorem na Akademii Dramatického umění v Krakově, kde po několik období zastával funkci rektora.
Díky své znalosti italštiny pracuje Jerzy Stuhr herecky i autorsky také s významnými italskými tvůrci: důležitou roli měl už ve filmu Nanniho Morettiho Kajman (2006). V jeho novém filmu Habemus papam, který v květnu zastupoval Itálii v soutěži 64. festivalu v Cannes, ztělesnil jednu z hlavních postav, mluvčího Vatikánu. V Karlových Varech bude snímek uveden v sekci Horizonty.


< Zpět

John Turturro pochází z italskoamerické dělnické rodiny z Brooklynu. Vystudoval dramatické umění na Yale drama School a hereckou kariéru zahájil na mimobroadwayských scénách. Jeho filmovou hereckou dráhu zdobí především spolupráce s velkými režisérskými jmény. Již na počátku filmové kariéry se objevil – byť v menších rolích ve filmech Martina Scorseseho (Zuřící býk, 1980; Barva peněz,1986), Michaela Cimina (Sicilián, 1987) nebo Spikea Leeho (Jednej správně, 1989 a Horečka džungle, 1991). Byli to ale především bratři Coenové, kteří jej dovedli k mezinárodnímu věhlasu a oceněním kritiky. Jejich první spolupráci představovalo gangsterské drama Millerova křižovatka (1990). Za roli židovského spisovatele, který se snaží uchytit jako hollywoodský scenárista z filmu Barton Fink získal v roce 1991 Cenu pro nejlepšího herce na MFF v Cannes. Doslova kultovní se stala jeho postava hráče bowlingu Jesuse z coenovského filmu Big Lebowski (1998), spolupráci s Coenovými si zopakoval také ve filmu Bratříčku, kde jsi? (2000).

Více info >

John Turturro se ve své práci nezříká zajímavých rolí ve více či méně nezávislých snímcích uznávaných režisérů jako je nejen Spike Lee, ale třeba i několikanásobný karlovarský host Tom DiCillo (Život v sedmém nebi, 1996), ale spolupracuje třeba i na diváčtěji laděných veselohrách jako například Mr.Deeds – Náhodný milionář (2002), Kurs sebeovládání (2003), či hororu Tajemné okno (2004) nebo sci-fi trilogii Michaela Baye Transformers (2007-2011).
John Turturro získal nominaci na Zlatý globus za roli ve filmu Roberta Redforda Otázky a odpovědi (1994), je držitelem ceny Emmy za hostování v komediálním seriálu Můj přítel Monk a oceněna byla i jeho režijní práce - za svůj režijní debut, autobiografické melodrama Mac získal na MFF v Cannes 1992 Zlatou kameru. Snímky Illuminata (1994) a Romance a cigarety (2005) soutěžily na MFF v Cannes respektive v Benátkách.
Film Někde dnes večer (Somewhere Tonight), který natočil režisér Michael Di Jiacomo, je inspirován snímkem 06 (1-900), tragicky zesnulého nizozemského režiséra Thea Van Gogha

< Zpět

Cestu této dlouholeté stálice amerického filmu k herectví ovlivnila na samém počátku náhoda. Kamarád jej požádal, aby mu pomohl s přípravou ke zkouškám na hereckou školu Lee Strassberga, ale nakonec byl přijat právě Burt Young. Zásadní okamžik však přišel v roce 1976, kdy poprvé spolupracoval se Sylvesterem Stallonem na filmu Rocky, kde vytvořil roli Rockyho budoucího švagra Paulieho. Úloha, která mu vynesla oscarovou nominaci, se stala součástí filmové historie: Burt Young spolupracoval se Stallonem na všech pokračováních ságy o nezlomném boxerovi.
Z jeho filmografie lze dále zmínit tituly – Tenkrát v Americe od Sergia Leoneo (1984), televizní seriál Rodina Sopránů či gangsterskou komedii Mickovy modré oči (1999). Za svou dosavadní kariéru vytvořil Burt Young více než 120 úloh ve filmech různých žánrů.