Podle námětu Abbase Kiarostamiho vznikla komedie o čtveřici dobře situovaných mužů středního věku, které cestou z lyžařského výletu zaujme velký, štíhlý, osamělý balvan na odpočívadle horské silničky. Z kratochvilného, navenek snadno proveditelného nápadu – povalit ho, nebo s ním alespoň pohnout – se rychle stává posedlost. Zprvu primitivní snahy přerůstají ve stále rafinovanější způsoby: lidské síly doplní osel zabavený pastevci, nastupuje moderní technika… Jak míjí den, na místo přibývají další osoby – kolemjdoucí, z města přivolané manželky, přátelé. Úkol se ocitá mimo síly a nakonec i úhel pohledu zúčastněných: zatímco skála dál stojí nepohnutě na svém místě, mezilidské vztahy podléhají stravující korozi… Vyprávění odehrávající se v průběhu jediného dne vyniká rafinovanou prostotou, příznačnou pro nejlepší současné íránské snímky. Realistické dialogy kontrastují s přítomností „nadčasového“ vysokohorského panoramatu a s tajemnou nedotknutelností skály, která může být stejně tak metaforou patriarchální společnosti jako středobodem politické alegorie.