Film připomene Kaurismäkiho způsob natáčení, kdy se vypravěč na všechno dění před sebou dívá s nehybnou tváří. V průběhu líčení se ukazuje, že propast mezi dříčskou uklízečkou a její tiše vzdorující dcerou vůbec není tak hluboká, jak se na první pohled zdá. Matka čistí v metru toalety a dcera chce být módní návrhářkou, ale vnitřně jsou jedna druhé bližší, než si obě dovedou představit. Violu (Júlia Nyakó), jež žije poklidně s dcerou Angelou (Izabella Hegyi), poprvé spatříme, právě když na setkání klubu „Ztracená a nalezená srdce“ jemně odmítá svého nápadníka. S nenucenou soustředěností se film stejně tak věnuje Angele a její snaze proniknout do světa módy. Zájem režisérky Ágnes Kocsisové a spoluscenáristky Andrey Robertiové se natolik zjevně upíná k excentrickým rituálům matky a dcery, že film diváka pohltí stejně tak, jako hrdinky pohlcuje jejich nasměrovaný život.