Jedno z nejlepších děl mezi padesátkou titulů, které za svůj život natočil Sidney Lumet. I tady lze rozeznat jemu vlastní společenskokritický tón, zaměřený tentokrát na média, jež mají moc manipulovat veřejným míněním. Nicméně v popředí zde stojí brilantní studie několika charakterů, zejména dvou zlodějů, kteří se rozhodli přepadnout banku „nešťastně“ až poté, co z ní byl odvezen kýžený balík peněz. Líčení zachycuje dramatické i absurdně komické situace, kdy na jedné straně stojí Sonny a Sal se zaměstnanci banky jakožto svými rukojmími a na straně druhé policie, novináři, televizní reportéři a dav přihlížejících, kteří danou lokalitu obléhají. Z deliktu se během několika hodin přímého přenosu stává senzační kauza, jež ve zlodějích vzbudí falešný pocit vlastní velikosti a prakticky jim znemožní, aby se vzdali. A už vůbec není v uměle rozbouřené atmosféře místo pro soukromé drama Sonnyho, který chtěl loupeží získat peníze na operaci svého transsexuálního partnera.

Film je promítán u příležitosti nedožitých osmdesátin Johna Cazaleho.