Režisér Alexandr Zeldovič o filmu říká: „Ve filmu je šest postav: tři muži a tři ženy. Každá připomíná nějakou postavu z Čechova: Irina – Raněvskou, Mike – Lopachina, Mark – doktora Astrova a strýčka Váňu současně, všechny tři ženy dohromady – čechovovské tři sestry... Podobně stylizované jsou dialogy i hudba. Postmodernistické pohrávání si s jazykem však není samoúčelné. Je to film o klaustrofobii, uzavřenosti, bezvýchodnosti doby…“ Scenárista Vladimir Sorokin říká: „...90. léta jsou natolik bouřlivá a podivná, že je nelze nahlédnout bez jistého odstupu. Čechov a pro mě nová řeč filmu mi nabídli zrcadla, nezbytná k vytvoření uměleckého odrazu doby. Čechov vždy popisoval svět na vrcholku sopky: jeho hrdinové chodí po tenké vrstvě ztuhlé lávy, pod níž vře ruská hrůza. Podvědomě to cítí, ale nechápou, protože žijí jako ve snu: tuší, že se blíží něco, co smete jejich osobní historii. Proto prožívají každý den jako svůj poslední... Ten film mi připomíná sen: je o lidech žijících v prostoru snu. A mluvíme-li o Moskvě 90. let, pak šlo o velice bouřlivou fázi věčného ruského snu.“