Peripetie i ladění komorního melodramatu na téma pozdní lásky vymezuje původní název předlohy Naděždy Ptuškinové – Zatímco umírala. Nemocné matce se nechce zemřít s vědomím, že její již nemladou dceru čeká staropanenství. Ta pro klid duše požádá muže, který omylem zazvonil u jejich dveří, aby se představil matce jako její nápadník. Tím spíš že přišel s kyticí, zakoupenou ovšem pro jeho o mnoho mladší milenku z vedlejšího domu. Muž se nechá přemluvit. Aristokratické způsoby umírající maminky ho vzápětí okou-zlí natolik, že k nelibosti ženy začne svou roli hrát se zaujetím. Jeho další návštěva, jejíž průběh ruší telefonáty zhrzené milenky, probíhá v atmosféře slibného jiskření. Matka viditelně pookřeje, dcera propadá panice a zvolí rázné řešení: požádá prodavačku ze sousedství, aby sehrála roli jejího nemanželského dítěte. Starou dámu nepravá vnučka okouzlí a doslova rozkvete. Muž, kterému navázaný vztah začal vyhovovat, nyní neví, jak z nejapné situace vycouvat. Nicméně blíží se Nový rok, noc osudových rozhodnutí...