Takřka autobiografický film čerpá z reality doby nepříliš vzdálené a souvisí s paragrafem „101. kilometr od Moskvy“. Pro propuštěné vězně a nepohodlné osoby platil zvláštní režim, omezující jejich pohyb v uvedené vzdálenosti od hlavního města. Takovým pomezím bylo i město Orechovo-Zujevo. Středoškolák Ljoňa, znechucený všeobecným pokrytectvím a všeprostupujícím strachem i po Stalinově smrti, se spřáhne s bývalými kriminálníky. Imponuje mu jejich solidarita i svérázné zákony, jimiž se řídí jejich komunita. Vyžívá se v riziku, aniž tuší, že bdělost příslušných orgánů neochabla ani po odstranění Beriji. Prožívá první lásku a pomýšlí na dráhu literáta. Postupně ho začíná zmáhat mravní bilance vlastních postojů a činů. Přehlíživý vztah k rodičům zvrátí přiznání otce, který se musel vytratit z Moskvy i ze své intelektuální profese. Po tomto zjištění a po prvním kontaktu s bezpečností Ljoňa pochopí, že i jemu nezbývá než se vytratit někam hodně daleko ze svého města a dospět k novému setkání se sebou.