V dubnu roku 1986 oslavila Ljudmila Ignatěnková 23. narozeniny a byla v pátém měsíci těhotenství. S manželem Vasilijem žila v Pripjati, městečku vybudovaném v blízkosti černobylské atomové elektrárny. V noci z 25. na 26. dubna byl Vasilij jako požárník odvolán k havárii reaktoru. „Vrať se do postele, vzbudím tě, až se vrátím,“ řekl na odchodu. Tento dokumentární film je příběhem ženy, která ztratila manžela při katastrofě, od níž uplynulo již více než patnáct let a jejíž okolnosti dosud nebyly uspokojivě objasněny. Prostřednictvím Ljudmilina hlasu se vracíme na místa, která proměnila dávnou radost v přetrvávající trápení a smutek. Sugestivní cesta do minulosti však svědčí o vypravěččině odhodlání nezapomenout a ponechat si své, ač bolestivé vzpomínky.