V jedné z menších uliček rakouské metropole leží archaicky vyhlížející biograf Bellaria, jehož repertoár tvoří filmy z let 1932 až 1948. Zde se týden co týden vydává na nostalgickou cestu do minulosti skupina vášnivých obdivovatelů starých časů. Po počátečním seznámení se s podivným prostorem, kde čas ustrnul před několika desítkami let, nás režisér Douglas Wolfsperger nechává nahlédnout do osudů poněkud výstředních diváků, jejichž poutavé soukromé příběhy a více či méně uskutečněné touhy zvláštním způsobem korespondují s přízračným světem stříbrného plátna, které tito vídeňští milovníci filmů sledují z potemnělých řad obstarožního kina. Melancholií prodchnutý dokumentární snímek Bellaria tak představuje mimořádně zajímavý sociologický vhled do společenství osobitých fanoušků desáté múzy, vnímajících realitu současného Rakouska prostřednictvím osudů svých oblíbených filmových hrdinů.