Dokument z indické Keraly uvádí západní diváky do orientálních forem učitelství jejichž prostřednictvím je po generace předáváno vědění. Asi nejvýmluvnější je „hodina zpěvu“, při níž si chlapci osvojují nuance zpívání tím, že jim jejich guru v rytmických pohybech kývá hlavami a vyvrací je doprava doleva. Melodie i rytmus se jim dostávají do krve prostřednictvím tělesného postoje. Zdánlivě nenápadná scéna je jednou z mnoha variací vztahu učitele a žáka, jichž se nám dostane v obměnách výuky tance, bojového umění, zpěvu, herectví i písma. Kamera často umístěná na loďce podivuhodně splývá s pohybem vlny, jako by se i ona chtěla přizpůsobit pulsu krajiny a lidí, který se teprve jejím prostřednictvím stává hmatatelný. I do harmonických rytmů, jimiž oplývá zejména indický venkov, byl však už vnesen zhoubný civilizační neklid…