V roce 1974 povolila francouzská vláda, aby za Alžířany zaměstnanými na území Francie přijely jejich rodiny. Tak se ve Francii ocitá mladá Zouina a hned v přístavu si uvědomuje, jaké je její postavení: manžel uvítá nejprve svou matku, pak děti a teprve potom konečně manželku, kterou léta neviděl. V domácnosti pak není nic víc než služka bez jakýchkoliv práv. Nesmí mít žádný kontakt s vnějším světem, tchyně ji kritizuje a muž ji pravidelně bije, aby ji zastrašil. Přesto díky podpoře a přátelství mladé liberální Francouzky Zouina pomalu rozšiřuje svůj obzor a získává sebevědomí. Režisérka se soustředila na ústřední postavu, jejíž představitelka je mimořádně přesvědčivá. Autenticky působící vyprávění nepostrádá humor a poezii.