Zdánlivě šťastná tříčlenná rodina jede na slavnostní koncert. Matka je nadšena, dcera se nudí a manžela před usnutím zachrání jen neodkladný telefonát. Rozdílnost zájmů má ale hlubší povahu, brzy se ukazuje, že společný život znamená vlastně jen paralelní existenci, bez viditelné snahy porozumět druhému. Drobné lži přerůstají v hluboké rány, které znenadání akcelerují při běžné domácí havárii. Celovečerní debut litevské režisérky Liny Lužytė tematizuje komunikační blok jako diagnózu dnešní společnosti na materiálu rodiny jako její ústřední jednotky. Každá z postav touží být milována a pochopena, což dokáže vyjádřit jen lacinou emoční léčkou, která ostře zraňuje city druhých. Z civilního uchopení rodinného dramatu je zřetelně cítit autorčina dokumentární praxe i její zájem o fixaci traumat společenského vědomí, kterou projevovala už ve svých předchozích krátkometrážních titulech.