Stavba přehrady nedaleko mexické vesnice San Marcos přivedla vodní hladinu až k prahům zdejších domků. Veselé ševelení lidských hlasů zmizelo nejen z této obce, kde dříve bydlelo na tři sta rodin, ale i z ulic půltuctu okolních městeček. Obyvatelé se začali ze San Marcos vystěhovávat už před lety, až zbyly pouhé tři rodiny. Vylidněné ruiny pomalu vrůstají do mrtvolné venkovské krajiny; nekončící kakofonii cvrkání cikád, šplouchání vody a švitoření ptáků jen občas prostoupí chvíle hutného ticha. Ve svém celovečerním dokumentárním debutu sleduje režisérka Betzabé García vesnici San Marcos trpělivě, s důrazem na zlověstnou atmosféru místa. Pozorná observace se stává svědectvím o hrstce posledních odvážlivců, uvězněných okolní divočinou stejně tak bezvýchodně, jak je místní kráva odříznuta na malém ostrůvku vodním živlem. Přesto se nehodlají svých domovů vzdát, omezeným materiálním podmínkám, osamělosti a strachu navzdory; mají zde totiž vše, co k životu potřebují.