Jedním z řady neobvyklých a na svou dobu revolučních nápadů Otto Premingera bylo uspořádání celostátního castingu na obsazení titulní role v jeho adaptaci divadelní hry G. B. Shawa Svatá Jana. Na konkurz do Chicaga se v září 1956 dostavila i křehká sedmnáctiletá dívenka z Iowy Jean Sebergová a o obsazení role Johanky z Arku bylo jasno. Navzdory spíše klopotným hereckým začátkům éterické novicky už v průběhu natáčení oslovil Preminger budoucí múzu francouzských novovlnařů s nabídkou na hlavní roli v následujícím filmu, adaptaci bestselleru Françoise Saganové Dobrý den, smutku. Na sluncem zalité Francouzské riviéře tráví léto stárnoucí playboy Raymond (David Niven) a jeho dospívající dcera, lehkomyslná kráska Cécile (Jean Sebergová). Jejich spikleneckou intimitu, v rámci níž bez problému existuje Raymondova aktuální milenka Elsa, narušuje příjezd dávné rodinné přítelkyně Anne (Deborah Kerrová). Cécile si odmítá připustit, že by úspěšná módní návrhářka mohla pro otce znamenat více než jen dobrou známou. V tragédii ústící zastavení minulého léta, které před divákovýma očima doslova září v sytých, smysly rozněcujících barvách, vypráví melancholickým závojem obestřená Cécile v chladně černobílém rámování příběhu během bezcílných nočních flámů v odcizené fracouzské metropoli.