Gruzie počátku devadesátých let je pohlcena občanskou válkou s nově vznikající Abcházií. Těm, kterým se podařilo včas uniknout a ocitnout se na straně vítězů, jsou přidělovány domy nepřátel, opuštěné stejně narychlo jako kdysi ty jejich. V podivném prostředí cizích domácností, se vzpomínkami na prožité hrůzy, se mnozí snaží začít znovu. Předpokládané štěstí ale stále nepřichází a namísto něj se ke slovu hlásí staří démoni. Autorčin vlastní niterný prožitek, který po dvaceti letech dokázala stejně trýznivě zvěčnit, je příběhem vykořeněnosti, ztráty identity, dětství i smyslu života v plném vědomí jeho útrpného fyzického pokračování. Válečný film bez bojových scén umocňuje nepostihnutelnost zla, které s sebou válka přináší. Debutový snímek je zároveň výsostně autorským počinem, jehož vizuální kvality si nezadají s filmy Tarkovského či Zvjaginceva a který potvrzuje nebývalý vzestup gruzínské kinematografie.