Quebecký režisér Philippe Lesage natočil mimořádnou studii dětských úzkostí, které přicházejí za denního světla na poklidném předměstí. Ve zneklidňujícím snímku se zjitřená imaginace střetává s realitou podobající se tíživému snu. Režisér se soustřeďuje na niterné nejistoty svého desetiletého protagonisty, sexuální, sociální i ty zcela věcné, a využívá k tomu uměřeně svých dokumentaristických zkušeností. Nejprve v jeho líčení převažuje přívětivě humánní tón nad mrazivými narážkami připomínajícími styl Michaela Hanekeho, v půlce však tento tón znepokojivě změní a zpochybní, že by dětské neurózy měly pouze iracionální původ. Chlapec totiž ve svém okolí zaslechne o sérii únosů dětí a jeho strach se upne na tuto hrozbu, již nelze uspokojivě vyvrátit. Její reálnost zůstává dlouho nejasná, pak ale Lesage náhle opustí hrdinovo prožívání a věnuje se dalšímu motivu příběhu, který se týká záludného (ač vnitřně stejně nejistého) představitele autority.