Nedávno zesnulý Kaneto Šindó pracoval v různých profesích – od asistenta výpravy po spoluautora scénáře – na několika Mizogučiho filmech. Jeho dokumentární snímek (vznikající déle než dva roky) rekapituluje mistrův život prostřednictvím šestatřiceti rozhovorů s herci, producenty a dalšími přímými účastníky natáčení jeho filmů. Film přehledně a srozumitelně popisuje vývoj Mizogučiho dlouhé kariéry a poskytuje řadu anekdotických svědectví o jeho záměrech a pracovních metodách. Zabývá se také různými místy, na nichž Mizoguči pracoval, a poskytuje užitečné souvislosti o tehdejším dění v japonském filmovém průmyslu. Spíše levicově orientovaný Šindó byl jedním z prvních režisérů, kteří si v Japonsku založili vlastní produkční společnost, a několik jeho filmů (Děti Hirošimy, 1952, Ostrov, 1960, Onibaba, 1964) se dočkalo mezinárodní distribuce. Jeho místy bulvární přístup může působit výstředně, jako celek však tento film představuje cenný zdroj informací tak říkajíc z první ruky.