Když na společné pouti životem ztratíte milovanou osobu, zpomalí se čas. Zrovna ve chvíli, kdy si ze všeho nejvíc přejete, aby rychle pádil kupředu a odplavil všechny jitřivé vzpomínky. A jste-li přízrak, jenž po předčasné smrti nedokáže opustit náš svět, hodiny se leckdy zastaví úplně, nebo se dokonce rozběhnou pozpátku. Čtyři roky po svébytné elegii Ain’t Them Bodies Saints přichází David Lowery s neméně podmanivou filmovou meditací o lásce i éterickém geniu loci domu jako bytosti pohybující se napříč staletími. Výjimečnost způsobu, jakým truchlivé bloudění za nalezením věčného klidu podává, spočívá v nečekaně přímočarých, o to elegantněji propojených nápadech. V překvapivé jednoduchosti se ostatně mnohdy skrývají nové autorské cesty, ba i tvůrčí odvaha. Ústřední dvojici nejoriginálnějšího snímku letošního festivalu Sundance, jenž si s nevídanou lehkostí podmaní smysly i city diváků, ztvárnili Casey Affleck a Rooney Mara.