Americký film Vůně ženy není remakem v pravém slova smyslu, do značné míry je svébytným dílem, jež si ze stejnojmenné italské hořké komedie z roku 1974 vzalo jen základní zápletku, ve které si osleplý vojenský kapitán chce dosyta užít poslední týden života před chystanou sebevraždou. Martin Brest předkládá divákovi působivé a promyšleně gradující drama, v němž hrdinovi opatřuje silného protihráče a obě tyto postavy detailně a plasticky prokresluje. Jeho plukovník Slade je osamělý a traumatizovaný člověk a místo epizodní figurky mladého naivky z komedie Dina Risiho je tu jeho průvodcem charakterově ryzí student, který právě řeší zásadní morální dilema. Jak jinak, než že mu Slade pomůže úspěšně projít touto zkouškou a sám se při tom s mladíkovou pomocí vnitřně obrodí. Díky hereckému umění Al Pacina, oceněného Oscarem za hlavní roli, neztrácí ani Sladeův patetický proslov na univerzitním shromáždění na opravdovosti.