Válka a láska, statečná oběť na frontě, muka čekání na milého a dívčiny trýznivé výčitky svědomí z pocitu selhání – z těchto dramaticky a emotivně silných motivů je vystavěn film, který roku 1958 získal Zlatou palmu v Cannes. Znamenal průlom do schematismu sovětské kinematografie, namísto frází a patosu heroických témat nabídl pohled zblízka na jeden z mnoha válkou zmarněných vztahů, přičemž významné místo zde režisér vyhradil evokacím subjektivního prožitku svých hrdinů. Spolu s význačným kameramanem Sergejem Urusevským se vrátili k odkazu sovětské avantgardy a příběh vyprávěli ryze filmovým jazykem se zvláštním důrazem na vytříbené obrazové kompozice.