Už od počátku osmdesátých let minulého století se množily hlasy, že by v Evropě měla být vytvořena podobná instituce, jako je Americká filmová akademie, udělující prestižní Oscary, mezi nimiž mají díla vynikajících evropských tvůrců vyhrazené převážně místo v kategorii „neanglicky mluvených filmů“. Volání po vytvoření platformy pro oceňování filmů vznikajících na evropském kontinentu, tedy jakési evropské obdoby věhlasných Oscarů, vyústilo v roce 1988 v setkání skupiny nejvýznamnějších evropských tvůrců v tehdejším Západním Berlíně. Výsledkem bylo založení Společnosti evropských filmařů, záhy přejmenované na Evropskou filmovou akademii, a slavnostní vyhlášení prvních cen pro nejlepší evropské filmy v listopadu 1988. Pro cenu za nejlepší evropský film, nazývanou až do roku 1997 Felix, si z Polské lidové republiky přijel Krzysztof Kieślowski za Krátký film o zabíjení, o další ceny se podělili Wim Wenders za Nebe nad Berlínem, Louis Malle za Na shledanou, chlapci, Sergej Paradžanov za Ašik-Kerib a Bernardo Bertolucci za Posledního císaře. Cenu pro nejlepší herečku převzala Carmen Maura za Almodóvarovy Ženy na pokraji nervového zhroucení a nejlepším hercem byl prohlášen Max von Sydow za Pelleho Dobyvatele.

Skupina zakládajících čtyřiceti osobností se rychle rozrůstala a rozšiřovala se i aktivita Evropské filmové akademie. Dnes už má EFA víc než 3 000 členů nejen z řad tvůrčích profesí, ale i z různých oborů filmového průmyslu, které sdružuje společný cíl šíření evropské filmové kultury. Vedle pravidelného slavnostního udílení cen za evropský film pořádá Evropská filmová akademie konference, semináře i přednášky význačných osobností, jejichž smyslem je budovat most mezi tvorbou a průmyslem. Sídlo Evropské filmové akademie zůstává v Berlíně, kde vznikala, v jejím čele převzal úřad prezidenta po Ingmaru Bergmanovi v roce 1996 Wim Wenders, zatímco do funkcí předsedů byly zvoleny další osobnosti evropského filmu – britský producent Nik Powell, francouzský producent Humbert Balsan, jehož po jeho předčasné smrti vystřídal Yves Marmion, rovněž producent z Francie. Současnou předsedkyní je polská režisérka Agnieszka Hollandová.

Činnost Evropské filmové akademie vrcholí každý rok slavnostním vyhlášením cen evropských filmů. V současné době se v kategorii hraného filmu udílí cena za nejlepší film, ceny za režii, za scénář, za kameru, za hudbu a za scénografii, cena za mužský i ženský herecký výkon, dále cena za nejlepší celovečerní dokument, cena za krátký film, Cena diváků a Cena poroty mladých diváků. Letos v prosinci budou ceny EFA slavnostně předány v Berlíně, kde se vyhlašují každý druhý rok. Mimo Berlín se jako hostitelská města „evropských Oscarů“ už vystřídaly Londýn, Glasgow, Paříž, Řím, Barcelona, Varšava, Kodaň, Valetta, Tallinn, Riga, Vratislav. Všechna slavnostní vyhlášení jsou opravdovým svátkem evropských filmařů, směle zasluhujícím srovnání s leskem slavností Oscarů či Zlatých glóbů jak organizací, tak účastí režisérských a hereckých osobností. Cíl šířit povědomí o evropské filmové kultuře se nesporně Evropské filmové akademii daří plnit: nejeden z filmů, které zvítězily v hlasování o cenách, získal světovou popularitu a zájem distributorů a publika díky ceně Evropské filmové akademie. Jsou mezi nimi díla jako Krajina v mlze (r. Theo Angelopoulos, Nejlepší film 1989), některé filmy Larse von Triera či Michaela Hanekeho nebo Pedra Almodóvara, ale například také francouzský film Amélie z Montmartru (r. Jean-Pierre Jeunet), který v roce 2001, kdy byl oceněn jako nejlepší evropský film, získal Křišťálový glóbus na 36. MFF Karlovy Vary.

Letošní, 52. MFF Karlovy Vary oslaví třicáté výročí založení Evropské filmové akademie uvedením několika filmů, které byly zpočátku vyznamenány jejími cenami a které získaly i další významná ocenění na nejdůležitějších světových festivalech. Diváci budou mít možnost setkat se s jejich tvůrci a některými z jejich představitelů.

Eva Zaoralová