Richard Linklater, 2005

Austin, kdysi ospalé správní středisko a univerzitní město, ležící v srdci Texasu, se nečekaně stal křižovatkou americké hudby a filmu. Jako první přišla nová éra muzikantů – mezi nimi například Janis Joplin a Willie Nelson –, kteří hráli pro smíšené publikum, složené z kovbojů a hipíků. Po nich přišly punkové kluby a s nimi Texaský masakr motorovou pilou (1974) a Flákač (1991). A najednou tu máme stovky začínajících filmařů, kteří žijí a pracují ve státě, jenž se může pochlubit živou filmovou kulturou, z jejíhož lůna vycházejí novátorští umělci. A byla to Austin Film Society (Austinská filmová společnost), která dala vzniknout prostředí, díky němuž platí Texas za „třetí“ domov filmových tvůrců a filmového umění ve Spojených státech. Místo, kde spíše než filmový průmysl udávají tón umělci, jedinečné autorské hlasy a umělecká svoboda.

Dnešní AFS je mimořádnou organizací, zejména v porovnání s jinými filmovými společnostmi. AFS provozuje filmové studio Austin Studios; organizuje vzdělávací programy pro filmaře všech věkových skupin ve vlastním komunitním zařízení; prostřednictvím grantů poskytuje finance filmařům po celém Texasu; pořádá v Texasu premiérové projekce a také pořádá Texaské filmové ceny, každoroční událost, oslavující největší texaské filmové a televizní úspěchy; a provozuje dvousálové artové kino (druhý domov místních filmařů) s širokou programovou nabídkou, sahající od zahraničních novinek přes tituly ze specializovaných festivalů a klasický autorský film až po okrajové přehlídky nezávislého, žánrového a undergroundového filmu. AFS je středobodem jedinečné a mimořádné filmové kultury Austinu a jako taková je výsledkem mnoha let evoluce, růstu a změn.

Ke vzniku dnešní umělecké a filmové komunity v Austinu vedlo souběžné působení několika sil. Velmi stručně řečeno, svůj podíl sehrál vzestup austinské alternativní hudební scény, rozvoj filmových studijních programů na Texaské univerzitě – velké státní univerzitě sídlící v Austinu – a několik umělců, kteří využili pulzující mladou bohémskou kulturu ke svým prvním experimentům s filmem. První takový pozoruhodný počin se odehrál na konci 60. let, kdy dal Tobe Hooper dohromady skupinu přátel a pomocí univerzitního filmového vybavení natočil svůj první celovečerní film Eggshells (Skořápky, 1969), následovaný po několika letech legendárním Texaským masakrem motorovou pilou.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se úrodnou půdou pro vzájemné prolínání filmových experimentů a austinské punkové, novovlnné a indie rockové scény stala univerzitní studentská filmová společnost CinemaTexas. Jonathan Demme, který navštívil Austin v roce 1981 s jediným cílem zažít na vlastní kůži místní hudební scénu, zde objevil jedinečnou souhru hudebního a filmového světa, když jej Louis Black, editor alternativního týdeníku The Austin Chronicle (a pozdější zakladatel filmového festivalu SXSW), seznámil s několika právě dokončenými díly místních filmařů. Demme poznamenal: „Bylo to obrovské překvapení... Když jsem během své krátké návštěvy dostal příležitost vidět několik vynikajících filmů, natočených přímo v Austinu, objevil jsem dechberoucí fúzi austinského filmu s austinskou hudbou. Protože jak se ukázalo, většinu těchto krátkých filmů natočili právě ti muzikanti, kvůli jejichž hudbě jsem tam především přijel. Asi více než kde jinde našel potenciál kreativního křížení nové hudby a nového filmu své naplnění právě v Austinu.“

Demme, který měl již tehdy ve světě filmu velké jméno, následně zorganizoval promítání kolekce krátkých filmů „Made in Texas“ v New Yorku, v kině provozovaném sdružením Collective for Living Cinema (Kolektiv pro živý film), které sloužilo jako místo pro setkávání začínajících nezávislých filmařů, jako byli Jim Jarmusch a Todd Haynes. Po úspěchu v New Yorku se kolekce promítala blíže k místu svého vzniku, v texaském Houstonu. Uvedené krátké filmy zapůsobily jako zjevení na místního aspirujícího režiséra Richarda Linklatera. Do té doby v jeho úvahách, kde by mohl začít studovat film, Austin nijak vážně nefiguroval a byly to tyto krátké filmy, které jej jako maják přivedly do rodícího se austinského filmového úlu.

Richard Linklater dorazil do Austinu přesně v okamžiku významných změn v oblasti filmové kultury, způsobených nástupem videa a úpadkem některých kdysi živých filmových center. Vznikal tak prostor pro zrod energického mladého filmového hnutí, a to právě mezi lidmi, kteří navštěvovali punkové a novovlnné koncerty. Lidmi, které Richard Linklater už za pár let zapojí do natáčení svého průlomového celovečerního filmu Flákač, díky němuž získají nesmrtelnost. Richard měl plán: co kdyby společně s několika přáteli začali organizovat filmové projekce a vybírali vstupné 2–3 dolary, které by stačilo k pokrytí výdajů na půjčení a dopravu kopií filmů, které by jinak vidět nemohli? Aby tento plán fungoval, potřebovali nějaké lákadlo. Jejich první program se tak měl jmenovat „Sex, rouhání a avantgarda“ a sestával z provokativních experimentálních filmů, které měly přitáhnout to správné publikum poučených vyvrhelů. Jakmile se domluvili na spolupráci s místním nezávislým kinem, zaplavili kampus vlastnoručně vyrobenými naxeroxovanými letáky. A okamžik, kdy se fronta na tuto první projekci ovinula kolem celého bloku, je okamžikem zrodu Austin Film Society.

Přesně tím byla ve svých počátcích AFS – volným sdružením mladých „filmových cvoků“ (Linklaterova slova), kteří se chtěli dostat k dílům Kennetha Angera a Stana Brakhage, ale také Orsona Wellese a Roberta Bressona. Díky propagační podpoře týdeníku The Austin Chronicle, vedeném stejnými zanícenými cinefily, kteří byli zároveň členy CinemaTexas, měla AFS od začátku výhodu hlasitého tlampače. Po několika letech putování po různých kinech v oblasti univerzitního kampusu skupina nalezla vlastní základnu v prostorách bývalé psychedelické cukrárny Nothing Strikes Back (Nicota vrací úder). A přestože se soustředil převážně na film, nový podnik se stal magnetem pro všechny tvůrčí typy bez rozdílu. Nový prostor „Austin Media Arts“ pořádal jak projekce ruských avantgardních filmů, tak akce, jakou byla Andy Warhol Factory Party, na niž si organizátoři zapůjčili ze skladu místního obchodu 998 krabic drátěnek Brillo.

Prostor „Austin Media Arts“ fungoval jen několik let, ale jeho praktické využití coby produkčního střediska a duch umělecké pospolitosti se staly základem pro vznik filmu Richarda Linklatera Flákač. Poté, co Linklater natočil několik filmů na Super 8mm film (včetně jednoho celovečerního), přišel s ambicióznější myšlenkou celovečerního filmu, jehož tvar by určoval řetězec setkání v průběhu jediného dne a děj by se posouval od jedné scény ke druhé sledováním každé nové postavy. Film měli natočit a zároveň v něm vystupovat lidé, kteří se pohybovali v Linklaterově austinském světě – mladí absolventi univerzity, příliš vzdělaní, aby našli odpovídající zaměstnání, jejichž dny byly plné filozofování, náhodných setkání, návštěv rockových koncertů, komplikovaných konspiračních teorií a střetů se skutečnými šílenci. A přestože se film nedočkal mainstreamové slávy, zapůsobil na americkou filmovou kulturu jako elektrický šok coby první snímek, který zobrazoval příslušníky Generace X ve vší jejich autentické deziluzi. Richardův jedinečný hlas a vidění ohlašovaly příchod významného filmového tvůrce. Co ale opravdu ohromilo zbytek světa, byla skutečnost, že se tento hlas ozýval z neznámého „zapadákova“, jakým byl texaský Austin.

Zhruba ve stejnou dobu natočil v Austinu za skrovných 7 000 dolarů svůj celovečerní debut Mariachi (1992) student filmu na Texaské univerzitě jménem Robert Rodriguez. Film odmítli původně zamýšlení kupci, zastupující španělsky mluvenou videodistribuci, ale následně jej objevilo jedno z velkých studií, Columbia Pictures. A z Rodrigueze se také stala okamžitá senzace, další austinský nezavislý filmový hlas, který obohatil celonárodní filmový diskurz.

Zatímco Robert a Richard působili rozruch, ve městě v 90. letech postupně v tichosti krystalizovala rozsáhlejší produkční scéna. Poté, co Rodriguez natočil několik filmů v Hollywoodu, našel si cestu zpátky do Austinu prostřednictvím koupě státem vlastněné nemovitosti, kterou proměnil na svůj vlastní produkční prostor nazvaný Troublemaker Studios. Později zde měly vzniknout jeho dvě veleúspěšné filmové franšízy Spy Kids a Sin City. Linklaterovo odhodlání žít v Austinu práce v rámci hollywoodského systému na filmu Dazed and Confused (Omámení a zmatení, 1993) jen posílila. V Austinu střídavě pobývali a pracovali na svých projektech nositelé nových zvučných jmen, jako Guillermo Del Toro, Quentin Tarantino a Mike Judge. A byl založen filmový festival SXSW, který tím, že každoročně na jaře přilákal do Austinu širší okruh filmových profesionálů, ještě více posílil život místní komunity. Povzbuzeni energií Flákače a aktivnější produkční scénou, začali se svými prvními filmovými pokusy noví filmoví tvůrci z Texaské univerzity jako Athina Tsangariová, Bob Byington a David Zellner. Přítomnost tolika nových talentů jasně ukazovala na potřebu rozšíření infrastruktury v Austinu, který se stával stále rostoucí základnou pro začínající i etablované filmové tvůrce. AFS již nemohla existovat jako pouhý filmový klub a musela se rozrůst do organizace, schopné reagovat na potřeby filmařské komunity v celém státu.

AFS založila Texas Filmmakers’ Production Fund (Produkční fond texaských filmových tvůrců), dnes známý pod názvem AFS Grant, jenž se měl stát klíčovým zdrojem domácí podpory výroby nezávislých filmů v Texasu. Fond zahájil činnost v roce 1996 a finančně podpořil filmy Athiny Tsangariové (Pomalu jít, 2000), Davida a Nathana Zellnerových (Dítě-věc, 2012), Davida Loweryho (Objevitel, 2011), Jeffa Nicholse (Úkryt, 2011), Laury Dunnové (Nepředvídatelné, 2007), Boba Byingtona (Někdo tam nahoře mě má rád, 2012), Yena Tana (1985, 2016) a Andrewa Bujalského (Počítačové šachy, 2013). V prvních letech fond rovněž podporoval dalšího bývalého studenta Texaské univerzity (studia v 70. letech nedokončil) a filmového bouřliváka Eaglea Pennella, jehož mikrorozpočtové nezávislé filmy jako Poslední noc v Alamu (1983) se prosadily na mezinárodním festivalovém okruhu. Právě takové nezávislé filmy, postavené především na dialozích a postavách, inspirovaly Roberta Redforda, který svůj Sundance Institute založil i proto, aby otevíral možnosti pro filmové tvůrce, jako byl Eagle. Ačkoliv Eagle nestihl před svou smrtí film financovaný fondem AFS Grant dokončit, přidělení podpory symbolizovalo trvalé úsilí AFS pomáhat nejslibnějším texaským nezávislým umělcům.

Stejně klíčovým faktorem jako podpora prvních pokusů začínajících filmařů ze strany AFS bylo pro budování komunity založení Austin Studios v roce 2001. Díky úsilí nové a schopné výkonné ředitelky Rebeccy Campbellové (která v čele AFS stojí již 20 let) se AFS ve spojení s městem Austin podařilo získat část opuštěného letiště a vybudovat zde filmové studio, jehož účelem bylo podpořit a rozšířit texaskou filmovou produkci. Do dnešního dne lze ekonomický přínos Austin Studios pro město vyčíslit částkou 1,7 miliardy dolarů. Provozování studia umožnilo proměnu AFS v neziskovou organizaci a poskytlo rozšířenou operační infrastrukturu, umožňující další růst programu. Organizace v současnosti plánuje další rozšíření stávající studiové plochy cca 18 600 metrů čtverečních a chce tak vytvořit rozsáhlejší tvůrčí centrum, poskytující zázemí malým mediálním firmám, větším produkcím a dílnám zajišťujícím produkční služby, které podporují austinskou filmovou komunitu.

Austin je dnes jedenáctým největším městem Spojených států. Filmový festival SXSW po celých dvaatřicet let své dosavadní historie šířil pověst města jako centra kultury a inovací a Austin je tak v celonárodním měřítku v současnosti známý coby rostoucí metropole a tvůrčí centrum. V Austinu žije vysoký počet filmových tvůrců a ve městě dnes nachází domov široké spektrum kreativních lidí; televizní scenáristé a producenti, postprodukční společnosti, řada filmových studií a další a další nezávislí filmaři.

Zatímco záběr se rozšířil, Austin si coby filmová komunita stále zachovává svou vlastní identitu. Prolínání jednotlivých tvůrčích disciplín, jež dalo vzniknout austinské filmové scéně, charakterizuje texaský film i dnes. Terrence Malick, Robert Rodriguez a Richard Linklater patří k největším jménům texaského filmu, ale určujícím faktorem vystihujícím tvůrčí prostředí, v němž se pohybují, je estetická rozdílnost jejich díla. Autonomie, kterou umělcům jako Rodriguez a Linklater umožnila práce v Texasu, je i nadále charakteristickým rysem těch, kdo zde žijí, nebo těch, kteří do tvůrčího úlu teprve přicházejí. Doufáme, že v kolekci filmů, které přivážíme do České republiky, naleznete a oceníte právě jedinečnost pohledu každého z nich. Naše širé nebe a nekonečné obzory mohou inspirovat něco jedinečného i ve vás.

Holly Herrick

Jonathan Demme uvádí: Made in Texas, 6 „nových“ filmů z Austinu

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se z punkové a novovlnné hudební scény v Austinu rodila undergroundová filmová scéna. Řada cinefilů z CinemaTexas (studentská filmová společnost při Texaské univerzitě) zároveň hrála v různých kapelách a natáčela vlastní Super 8mm a 16mm krátké filmy. Jedním z obdivovatelů austinské hudební scény byl i Jonathan Demme, v té době díky spolupráci s Rogerem Cormanem a svým prvním studiovým filmům již etablovaný filmový tvůrce. Zakladatel týdeníku The Austin Chronicle Louis Black Demmeho pozval, aby hudební dění ve městě zažil na vlastní kůži, a během jeho pobytu jej seznámil s filmovými pokusy některých muzikantů, o které se Demme zajímal. Filmy udělaly na Demmeho takový dojem, že v roce 1981 zorganizoval jejich promítání v New Yorku na půdě sdružení Collective for Living Cinema. Jednalo se o první uznání nově rašící austinské scény a předzvěst budoucnosti Austinu coby tvůrčího hudebního a filmového inkubátoru.

Filmy uvedené v rámci tohoto programu:

Invaze hliníkových lidí (r. David Boone)

Leonardo jr. (r. Lorrie Oshatz)

Smrt rockové hvězdy (r. Tom Huckabee a Will Van Overbeek)

Sestry v triku (r. Missy Boswell, Edward Lowry a Louis Black)

Maska ze Sárnáthu (r. Neil Ruttenberg)

Rychlost světla (r. Brian Hansen)

Popisky k filmům laskavě poskytl Louis Black, spoluzakladatel The Austin Chronicle a festivalu SXSW, který tuto kolekci filmů vydal v roce 2015 ve spolupráci se společností Watchmaker Films a nakladatelstvím University of Texas Press.

Austin Film Society: krátké filmy

Od roku 1996 rozdělila Austin Film Society filmařům působícím v Texasu formou grantů více než 1,7 milionu dolarů a stála na počátku nejedné významné filmové kariéry. Její grantová podpora je zaměřená na tvůrce s jedinečným filmovým viděním. Všechny krátké filmy, uváděné v rámci tohoto programu, získaly finanční podporu od Austin Film Society a staly se pro své autory odrazovými můstky do světa filmu.

Filmy uvedené v rámci tohoto programu:

Objevitel (2011, r. David Lowery)

Rat Pack Rat (2014, r. Todd Rohal)

Skunk (2014, r. Annie Silverstein)

1985 (2016, r. Yen Tan)

Hon na králíky (2017, r. Patrick Bresnan a Ivete Lucasová)

Sušené maso (2015, r. Jazmin Diaz)

Zdroje a další informace:

Publikace:

Austin Film Society 10th Anniversary Retrospective, edited by Elizabeth Peters. Published by Austin Film Society, 1995.

Austin Film Society 20th Anniversary Retrospective, edited by Rebecca Campbell. Published by Austin Film Society, 2005.

Chainsaws, Slackers & Spy Kids: Thirty Years of Filmmaking in Austin Texas, by Alison Macor. University of Texas Press, 2010.

Rebel without a Crew: Or How a 23-Year-Old Filmmaker With $7,000 Became a Hollywood Player, by Robert Rodriguez. Plume, 1996.
Spike, Mike, Slackers & Dykes: A Guided Tour Across a Decade in American Independent Film, by John Pierson. Faber & Faber, 1995.

DVD:
Jonathan Demme Presents: Made in Texas, Six New Films from Austin/Jonathan Demme uvádí: Made in Texas, šest nových filmů z Austinu/. Louis Black Productions and Watchmaker Films, 2015.