Aicha se provdala za Saida, když jí bylo osmnáct. Čekal ji stejný osud jako ostatní tuniské ženy – žít v domě manželovy matky spolu se svými švagrovými. Její manžel odešel za prací do Tunisu a domů se spolu s ostatními muži vrací jednou za rok v "období mužů". Aicha nespokojená s neustálým čekáním na manžela a s věčnými neshodami s tchyní se rozhodne odejít za Saidem do Tunisu. Ten jí však dal podmínku, že nejprve musí porodit syna. Aicha nakonec syna porodí a manžela do Tunisu následuje. Syn je ale bohužel postižený, což je pro Saida velké zklamání, a předpokládanou spokojenost tedy manželům nepřinese. Rozčarovaná Aicha se nakonec vrací i se svými staršími dcerami zpět do rodného domu v Džerbě, kde se všechny tři ženy snaží nalézt svou vlastní cestu životem i nárok na lásku podle vlastních představ, a ne podle konvencí diktovaných tradicemi ovlivněnou společností. Snímek získal na Mezinárodním festivalu frankofonních filmu v Namuru v roce 2000 Cenu za nejlepší ženský herecký výkon.