Kousavá tragikomedie o peripetiích mladého praktikanta na pionýrském táboře Pějme píseň dohola nejen nastartovala režijní kariéru Ondřeje Trojana, tehdy známého především jako herce divadla Sklep, ale upozornila rovněž na tvůrčí potenciál autorského tandemu Hřebejk–Jarchovský, který se ujal scénáře filmu. Trojanův celovečerní debut přejímá specifickou „sklepáckou“ poetiku a absurdní humor, ústředními rysy snímku však zůstávají čerstvá porevoluční drzost, s níž tvůrci vykreslují přehlídku táborových klišé, a přiznaná trapnost, jež je natolik vlastní dnes již kultovním postavám přihlouplého kulturisty Boba či vedoucího Bizona, jehož „Šmidra vydra!“ má vždy poslední slovo.