Už třemi generaci milovaný rytmikál prosycený kouřem ostravských oceláren Kouř uvedla delegace tvořená mimo jiné režisérem Tomášem Vorlem a bratry Cabany – Michalem, který vytvořil choreografii k filmu, a Šimonem, jenž ztvárnil legendárního Arnoštka. Tvůrci si připravili pro diváky překvapení, které je hned na úvod dostalo do fajnové nálady: loutkové podání nejslavnější scény filmu z Arnoštkovy diskotéky.
Vorel poté připomněl genezi snímku. O film mělo nejdřív zájem filmové studio v Gottwaldově, ale poté, co Vorel podepsal Několik vět, natáčení zakázali, a tak ho převezl na Barrandov, kde získal mnohem víc tvůrčí i finanční svobody. „Začali jsme točit a do toho přišla revoluce. Holubová pořád jezdila někde po vesnicích s plakáty. Já jí říkám Evičko, revoluce přijde, pak bude další vláda, pak revoluce, pak evoluce, pořád se to bude střídat, ale ten film tu bude věčně. My musíme nejdřív natočit ten film a pak svrhnout vládu. Nakonec jsme se dohodli, že se bude ráno natáčet, odpoledne roznášet letáky, večer demonstrovat a pak se půjde na pivo,“ komentoval vznik svého celovečerního debutu Tomáš Vorel.
Režisér ještě prozradil, jak vznikala hudební složka filmu, která je doplněná o sborové recitace a tklivý saxofonový leitmotiv: „Se sborovými recitacemi přišel Lumír Tuček v 70. letech. On s tím trochu nesouhlasí, ale podle mě je zakladatelem českého rapu.“ Vorel následně kvitoval, jak mu destruktivní doba konce 80. let, kdy polevila cenzura, ale zároveň pořád byly pro film peníze, usnadnila produkci. „Privatizace filmu uvedla tvůrce do strašné schizofrenie,“ postěžoval si režisér.
