Když v 80. letech potkal Jeff Preiss režiséra a fotografa Bruce Webera, točil experimenty na 8mm kameru. „Bruce z nich viděl asi 6 minut a to mu stačilo, aby mě najal. Za tři roky jsme spolu natočili sedm filmů,“ zavzpomínal kameraman na debatě v Malém sále. Tam doprovodil promítání restaurované kopie ceněného dokumentu Let’s Get Lost z roku 1988, který zachycuje konec bouřlivého života slavného jazzového trumpetisty a zpěváka Cheta Bakera.
„Bruce i já jsme byli Chetem posedlí, původně jsme o něm ale točit film nechtěli. Bruce chtěl jeho tvář jen zachytit pro dokument o jednom mladém boxerovi, který mu byl podobný. Když jsme ale Cheta navštívili v jednom typickém bytě drogově závislých, kde postele neměly ani povlečení, jeho tvář nás naprosto fascinovala. A Bruce se rozhodl ho dál točit, aby po něm nezůstala jen noticka v novinách, že se předávkoval. Filmovali jsme ho rok,” vyprávěl Preiss.
Let’s Get Lost je pro něj hlavně filmem o fascinaci. „Tu je vždycky obtížné zachytit. Od Bruce jsem se ale naučil, že se to podaří, pokud jste sám fascinován.” A to filmaři byli. „Chet byl děsivý i okouzlující, záleželo na jeho náladě a ta záležela na tom, kdy si dal poslední dávku,” prozradil Preiss, který také diváky pozval na zářijovou retrospektivu díla Bruce Webera v Praze. „Bruce je velmi pozitivní člověk. Vedle něj automaticky pracujete lépe,” pochválil svého kolegu.
