Režisérčin zrestaurovaný opus magnum, jehož název označuje neadekvátní psychické chování, je klinicky přesnou diagnózou společnosti v období perestrojky. Důmyslnou fresku „přestavované“ doby tvoří dva volně propojené příběhy: jednak černobílé drama o lékařce, která právě pochovala milovaného muže a bolestivá ztráta ji odsuzuje k agresi vůči pokryteckému okolnímu světu, jednak barevně natočený příběh učitele, který se touží věnovat literatuře, ale v nové, neklidné době se nedokáže koncentrovat a na projevy znepokojivé reality reaguje „mrtvolným spánkem“. Alegorickou rovinu filmu Muratovová prolíná drsnými naturalistickými záběry, jejichž nesnadné sledování vykoupí hluboká divácká reflexe. Ačkoli v době dokončení filmu už v Sovětském svazu cenzura de jure neexistovala, snímek nedostal kvůli kontroverzní finální scéně povolení k distribuci. Na Berlinale, kde získal Zvláštní cenu poroty (1990), tak musel být nelegálně vyvezen přes Pobaltí.