V úterý v rámci dalšího festivalového KVIFF Talk proběhla debata s libanonskými režiséry a producenty, kteří uvádí své filmy v letošní nejrozsáhlejší retrospektivní sekci Týden libanonského filmu. Ta představuje osm filmů, jež vznikly v posledních pětadvaceti letech v zemi s jednou z nejstarších kinematografií na Blízkém východě.
Během diskuze tvůrci prozradili, že více peněz na své projekty mohou očekávat spíše ze zahraničních zdrojů. „Těsně po válce, v 90. letech, vznikaly v Libanonu především menší filmy, zejména za francouzské peníze,“ doplnila historii tamější moderní kinematografie producentka Myriam Sassine.
Ely Dagher, autor patnáctiminutového poloanimovaného filmu Waves'98, jenž mu letos v Cannes vynesl Zlatou palmu za nejlepší krátký film, během setkání zavzpomínal na začátek své umělecké cesty. „Když mi bylo šestnáct a rozhodl jsem se stát filmařem, obdivoval jsem práci Nadine Labaki, která v té době ještě natáčela reklamy a videoklipy,“ připoměl talentovaný filmař jednu z nejslavnějších libanonských filmařek současnoti.
Režisér francouzsko-libanonského původu Philippe Aractingi během debaty zase polemizoval s tím, zda je správné, že současnou libanonskou kinematografii vnímají zahraniční producenti v zásadě skrz válečnou optiku. „Zažil jsem, že mi ve Francii odmítli scénář, protože byl příběh údajně příliš vzdálený od libanonské reality. Je škoda, že když sháníte zahraniční finanční prostředky třeba na muzikál, máte menší šanci uspět, než když budete chtít natáčet drama s válečnou tematikou.“
