Herečka ANNA GEISLEROVÁ vzbuzuje velká očekávání: je totiž jednou z hvězd mezinárodního válečného dramatu Brita Seana Ellise Anthropoid. Filmovou rekonstrukci jedné z klíčových událostí druhé světové války dnes večer uvidíme ve světové premiéře – a Anna Geislerová je součástí slavnostní delegace, která snímek uvede.
Hrajete Gabčíkovu partnerku Lenku Fafkovou. Co je to za ženu?
Nemáme moc šancí ji poznat – je prostě součástí skupiny, jejíž členové se nebáli riskovat svoje životy ve prospěch národa. Všechno to jsou lidé, kteří svým postojem a vším, co v příběhu Anthropoidu dělají, vyjadřují svou obrovskou vnitřní sílu. Čeští hrdinové, jejich reálné před obrazy, riskovali všechno, aby pomohli vzepřít se zlu a bojovat za pravdu a svobodu, proti fašistům. Tohle je jediné, co o Lence víme, a podle mého to bohatě stačí.
Jste nadšenou čtenářkou příběhů z projektu Paměť národa, databáze vzpomínek pamětníků velkých dějinných událostí. I odtud víme, jací byli výsadkáři zapojení do operace Anthropoid…
Dnes víme, že Kubiš, Gabčík a další českoslovenští vojáci a jejich spolupracovníci byli hrdinové, a obdivujeme je. Jenže já si pořád představuju, že v té době možná bylo běžné, že lidé byli pevnější, precizněji ukovaní. Byli vychováni pevnou rukou, žili v souladu se svými postoji a hodnotami a pro pravdu byli ochotni riskovat. Kdysi nebyla taková benevolence a shovívavost, lidé měli pevnější charakter. Když někdo trpěl a oni měli sílu pomoct a mohli, tak pomohli. Měli svou čest a morálku, která jim velela přidat se na stranu dobra, ne stát uprostřed nebo se zlými, ale aktivně se přidat na stranu těch slabších. To nám dnes chybí. Jsme děsně demokratičtí a rozplizlí, přecivilizovaní, zabýváme se pocity a právy delikventů a vrahů. To už je moc, to pro společnost ani pro jednotlivce není zdravé.
Nechtěli scenáristé Sean Ellis a Anthony Frewin příběh atentátu na Heydricha příliš „poameričťovat“? Není to další romantizace typu Pearl Harbor?
Vždyť jsou Angličani, ta produkce je anglicko-francouzsko-česká, nejde o žádný Hollywood. I když je to snímek ambiciózní a do amerických kin je prodaný, nikdo neměl potřebu se podbízet divákovi. Sean Ellis nad tím příběhem přemýšlel mnoho let, a to velmi pečlivě. Na Barrandově měl všechno polepené fotografiemi reálných, ale zmenšených modelů všech prostředí, kde se točilo. Měl figurky vojáčků a všech postav a jednotlivé scény měl rozzáběrované dávno dopředu. Jak může zaujmout diváky po celém světě? To nevím. Zajímá je vůbec, že nás někdo zradil při podpisu mnichovské smlouvy? Je to velký příběh malinké země, příběh jedné z nejzásadnějších událostí druhé světové války. Ten příběh je fascinující a odvaha parašutistů vás strhne, ať jste, odkud jste. Hrdiny potřebujeme pořád.
Celý rozhovor Kateřiny Kadlecové si přečtěte v dnešním Festivalovém deníku.
