První letošní díl z oblíbené série debat s tvůrci nazvané KVIFF Talk se soustředil na tvorbu egyptského režiséra Jusufa Šahína. Festival letos uvádí retrospektivu tohoto neobyčejného tvůrčího talentu, která se stala největší festivalovou přehlídkou svého druhu. Představí totiž Šahínovy filmy z 50. až 80. let, čímž nabídne vyčerpávající úvod do závratně rozmanité a nezařaditelné filmové kariéry.
Na rozličnost režisérovy tvorby upozornil během debaty i egyptský novinář a dramaturg Joseph Fahim: „Podle mě se dá Šahínova tvorba rozdělit do tří fází. Nejdřív se zabýval přerodem egyptského státu, pak nový systém začal zpochybňovat a nakonec se vůči němu vymezil. Také jeho rané filmy se snažily přebírat americký narativ, zatímco v závěru jeho tvůrčího období se pro něj stala Amerika antagonismem.“ Fahim pak dál vyzdvihoval Šahínovu vizuální odlišnost a nápadnost jeho raných filmů, které i přesto bývají diváky opomíjeny. Podle Jaye Weissberga, renomovaného amerického kritika magazínu Variety, který se do debaty připojil po Skypu, je to tím, že si diváci k žánru Šahínových prvotin špatně hledají cestu: „Problémem je, že se vůbec nedostáváme k filmům z tohoto období, a také lidé nevědí, jak se stavět k egyptskému melodramatu.“
Šahínova neteř a manažerka jeho produkční společnosti Miss International Films Marianne Khoury doplnila více informací o režisérově osobním životě: „Jusuf se začal zajímat o film jako velmi mladý. Když mu bylo asi sedm, vytvářel si filmy ze stínů nad postelí. Taky chodil s babičkou do kin v Alexandrii. Dá se říct, že se jeho rodina pro něj obětovala, aby se ve svých zájmech dál posunul.“
Debatující se shodli na tom, že Jusuf Šahín se pro svou neohroženost, všestrannost a osobitost na více než půl století stal jedním z největších filmových vypravěčů arabského i afrického světa. „Jeho tvorba nebyla nikdy falešná. Naopak se mu dařilo zachytit velmi autenticky různé společenské vrstvy,“ dodala Khoury.
