Za ty dva roky se nezměnil: držitel Oscara a Křišťálového glóbu z roku 2017 CASEY AFFLECK je zase ten nejnenápadnější, a přitom nejcharismatičtější člověk v místnosti. Zas mluví uvolněným, trochu nakřáplým hlasem a vyzařuje z něho zvláštní nejednoznačnost, skromnost, možná pochybnosti. Přijel jako režisér snímku Světlo mého života, který si sám napsal, natočil, produkoval a hraje v něm hlavní dospělou roli. Světovou premiéru měl tenhle nezávislý film na letošním Berlinale, českou premiéru včera ve Varech. Vedle něj sedí třináctiletá Anna Pniowsky, dívka, která hraje ve filmu postavu vyrůstající bez ženského vzoru.
Při úvodu k české premiéře filmu ve Velkém sále se Casey Affleck nechává slyšet, že Vary jsou jedním z jeho nejoblíbenějších festivalů na světě – a to že na festivaly jezdí často. Poprvé tu byl před dvěma lety – spolu s početnou skupinou texaských filmařů a experimentálním snímkem Přízrak režiséra Davida Boweryho. Cenil si tehdy velkorysosti varských fanoušků. „Natočit film trvá hodně dlouho, některé se povedou víc, některé míň, ale je to jako s dětmi – máte je rádi všechny stejně,“ dodává dnes, kdy má za sebou už druhý režijní počin.
Přečtěte si celý rozhovor Veroniky Bednářové v pondělním vydání Festivalového deníku.
